Masopust počtrnácté

V úterý 5.3. 2019 skončilo masopustní období, čas hojnosti, tance , veselosti a dobrého jídla a pití. Den poté, na Popeleční stŕedu,začalo období předvelikonočního půstu, čas skromnosti a střídmosti, čas pokory, zbožnosti a odříkání. Letošní lukavický Masopust se konal 9.3., tedy již v tomto postním čase, protože Hájenka je jenom jedna..... Snad nám to tedy naši předkové a ctitelé tradic odpustí.

Každoročně je to stejné: Kdo jde? Za co a s kým půjde? Přemýšlení a domlouvání a vyjednávání a "tajnosti"do poslední chvíle. A všechno jenom s jediným cílem: Pobavit a překvapit diváky i sebe. Letos byl opět trochu pozměněn program, nejprve byla naplánovaná cesta do Lišic, tam po obvyklém představení masek na návsi odjezd zpátky a pak teprve tradiční zahájení na obvyklém místě v obvyklou dobu, tedy v Lukavici u hospody v 10.0O. V předešlých letech se natěšení diváci sešli v deset u hospody a sotva si mohli masky prohlédnout a důkladně zdokumentovat, průvod došel ke klubovně. A kapela i maškary naskákali do autobusu a ufrnkli jim před nosem do Lišic.

A je to tady: sobotní dopoledne je zimavé, větrné a deštivé, to máme za trest, že nectíme tradice! Přes nepřízeň počasí se plný autobus masek a "doprovodné vozidlo" (tedy dodávka pana Hrubého) vydal na cestu do Lišic. A tam nastalo rozčarování, protože když po obvyklých zastávkách na okraji obce došel průvod ke kapličce, čekalo na něj jen asi deset Lišičáků, těch nejvěrnějších diváků. Ostatní prý špatně pochopili program na plakátu a domnívali se, že autobus jen přijede pro masky z Lišic a masky do obce vůbec nezavítají... ŠKODA, ŽE MASKY NEPŘIŠEL PŘIVÍTAT ANI NIKDO ZE ZASTUPITELŮ. Inu, čím je vyspělejší a dokonalejší technika, tím je horší dorozumívání mezi lidmi.

Trochu rozčarované dorazily maškary před hospodu v Lukavici a tam se připojil zbytek masek, keltští bojovníci se shledali s náčelníkem kmene a rozzlobený medvědář konečně polapil svého huňáče. Starosta vydal klíče od Obce, přidal nezbytná ponaučení a připil si s keltskou bojovnicí. Ještě oficiální foto všech masek a průvod vyšel po vsi. Řečeno sportovní terminologií: po celou dobu hrály maškary přesilovku nad diváky. Průvod doprovázelo jen několik věrných diváků, o to příjemnější bylo pak překvapení, když se na trase objevilo několik zcela nových zastávek -osvěžoven. Někde pro masky vystrojili úplnou hostinu! A tak se jedlo, pilo, zpívalo a tančilo. Všem děkujeme za všechny ty dobroty, opravdu se nechodíme na Masopust najíst (zkušené masky chodí do průvodu s pořádným "základem" z domova, aby je nezboural první přípitek, a po průvodu nám v chovateně servírují improvizovaný oběd), ale je moc milé cítit se jako milý a vítaný host.

Trocha statistiky: Snad poprvé se mi nepovedlo spočítat masky, bylo jich prostě přes padesát. Nejpočetněji byla zastoupena rodina Popovic, nejstarší účastnice průvodu se patrně ukrývala pod maskou Hejkala a nejmladší maska byl roční Zdeněček Hrubý, kterého jeho indiánští rodiče vezli v teepee. Nejpočetnější společnou maskou byl indiánský kmen Hru KoTu Vla (Hrubý, Kociánová, Turkovi, Vladařovi) se dvěma pojízdnými tee-pee. Naprosto nepřehlédnutelná byla První lukavická pojízdná prádelna, jejíž majitelky neváhaly zvednout suknice a ukázat čistě vyprané bombarďáky jako vizitku své kvalitní práce (paní Boušová, Blahoutová a jako máchač a tahoun vozu pan Jarda Hrubý ).

I ostatní masky byly nápadité, vtipné a dlouho pracně připravované. Veselé tenisky "Levej"a "Ta pravá" , dokonale vybavení keltští bojovníci, pohádka o Karkulce naruby (Karkulka , babička a vlk s myslivcem v břiše), právník z Plzně, meloun, Masopust s Masopustíčkem, celá spousta zvířátek, princezna Pepa, vodník, kominík, hasič, turecký sultán ruku v ruce s jeptiškou nebo dvě nádherné gejši (Lucka a Teri), které si prý přivezli hokejsté z Nagana. Jednou z nejobdivovanějších masek byla zahradnická rodinka (Plasovic) s plným kolečkem výpěstků. Ta nejkrásnější kytička Terezka se občas povozila v tepee a na oplátku pozvala indiánskou holčičku do svého kolečka a medvěd je obě pěkně povozil. Lukavice je bohatá obec a tak se v průvodu objevili už dva koně! Mezi nejobdivovanější členy průvodu patřil i letos oblíbený poník Hermelín, který trpělivě na hřbetě vozil děti a koník Bertík, který se ovšem dnes jmenoval Alfréd, protože na hřbětě nesl svou paní Pipi Dlouhou Punčochu z Vily Vilekuly s opičkou Panem Nelsonem na rameni. (Bára Babková na koníkovi přijela z Předenic). My staré maškary jsme zamáčkly dojetím slzu v oku, vždyť Pipi byla hrdinkou našeho dětství. Masky byly letos opravdu pěkné a dalo velikou práci je připravit. To pak trochu zamrzí, když většina lidi ani nevykoukne z okna.

Ale tradice Masopustu bude trvat dál, nás "otců a matek zakladatelů" citelně ubylo, ale ztráty nahradili nově přistěhovali Lukaváci, do průvodu se vypravily celé rodiny, polovinu maškar tvoŕily děti a náramně si to užívaly, tančily, dováděly a hrály si, zajídaly kobližky masíčkem a kyselou okurčičkou a koláčkem a hladily si koníky a svezly se na trpělivém Hermelínovi a bojovaly s Kelty a vůbec si užily prima den s rodiči, s kamarády a se sousedy. Snad je to nadšení neopustí.

Po obědě se v chovatelně ještě popíjelo, zpívalo i tančilo. A plánovalo: Protože letošní Masopust byl o týden později, slíbila nám již nyní objednaná Hájenka, že ten příští bude namouduši zase v tom správném termínu! Tak tedy nashledanou 22.2.2020 na jubilejním patnáctém Lukavickém masopustu! Ještě jednou velké poděkování všem organizátorům, skvělé Hájence, všem maskám a hlavně divákům za bohaté pohoštění a za dary do kasiček.

Blanka Zahradníková

foto: Václav Živný a Radek Hora