Ať žije republika

Kudy se teď cesta vlní,

dříve stromy, husté trní,

bosou nohou do kaluže,

nyní tady kvetou růže.

Co kdysi zvládla lidská ruka,

byla by dnes hrozná muka,

technika tu světu vládne,

práce hned se rychle zvládne.

Setkání se vytrácí,

vzpomínky nám krvácí,

méně dnes se lidé schází,

na počítač s dobou sází.

Vrásky na tvář ženám psaly,

V zimě peří spolu draly.

Nyní našly velkou spásu,

Salonům svou svěří krásu.

Pod pokličkou co dům dal

 svět otvírá se novotám,

sushi, šampus, lanýže,

nosí teď mnozí do spíže.

Cesta dříve vozem dlouhá,

nyní chvilka je to pouhá,

pod kapotou mnoho koní,

 přes sto let už benzín voní. 

Svět se mění, nic stejné není,

pro nás a další pokolení.

Republice čest, slávu vzdejme

do dalších let vše dobré přejme.