Obec Dolní Lukavice
obecDolní Lukavice

Milan Kasl - obrazy

 kk

Milí přátelé, opět vás zvu na vernisáž výstavy mých obrazů,
tentokrát na Roudné v Plzni ve Visio Art Gallery v úterý 2.února 2010 od 17.hodin.
Buffet, víno.
Těším se.

 

Milan Kasl
se narodil 23.února 1960 v Klatovech,ovšem rodák je z obce Lužany u Přeštic,kde bydlel asi rok po narození.
 

Krásné okolí s barokním zámkem, parkem a bažantnicí určitě kladně zapůsobili na výtvarné cítění pubescenta.
Do roku 1972 žil v Přešticích,kde vychodil základní školu.
S rodiči se přestěhoval do Dolní Lukavice, to je ves nedaleko Přeštic.
V roce 1975 začal Kasl studovat na Gymnáziu Julia Fučíka v Plzni na náměstí Odborářů (dnes Mikulášské).
Studium se stalo postupně jeho noční můrou a školu těžce dokončil v Blovicích.
Pedagogická fakulta komunistické strany Československa se posléze stala prubířským kamenem Kaslova vzdělání.
Dva veselé semestry na učitelství základní školy,kdy dosahoval velmi skvělé výsledky,se postupně opět změnily na hrůznou noční můru po podařeném přestupu na aprobaci výtvarná výchova-čeština.
Přestup proto,že původně propadl u přijímacích zkoušek z kreslení.
Školu opustil v roce 1984 po sedmi semestrech.
Rok nato nastoupil Kasl do základní vojenské služby do Písku,kde sloužil celé dva roky.
Nastoupil jako referent do Krajského kulturního střediska v Plzni,kde se postupně seznamoval s Plzni i s její kulturou.
Později pracoval jako aranžer v Domě kultury Plzeň (dnes Inwest),dále v několika firmách,kde pracoval jako grafik,nějakou dobu se živil i na volné noze .
Punková plzeňská scéna a jeji zasadni predstavitelé-např.EE nebo Požár mlýna Kasla ovlivnili do té míry,že společně s několika přáteli založil punk-rapovou kapelu Nuova Sofia,která slavila poměrně slušné úspěchy téměř celý rok 1994.
V roce 1995 byl čistě náhodou vybrán do vedlejší role do filmu Král Ubu režisém Brabcem. Film bohužel velký úspěch neměl.
Od roku 1995 do roku 1999 pracoval v atelieru sveho otce opět jako grafik na PC.
Do reklamní agentury W&P se dostal jako PC operator v roce 1999,od roku 2000 do roku 2004 pracoval jako grafik v televizi ZAK v Plzni.
V současné době se věnuje pouze malování.
Žije a pracuje v Dolní Lukavici.
Milan Kasl maluje od dětství a vystavuje téměř každý rok od roku 1983.

Král Ubu,Plzeň Elektra 1997


Výstavy:  1983 KD Přeštice
              1987 Přeštice
              1988 Hotel Slovan Plzeň - společně s Pavlem Hauerem
              1989 Hotel Slovan Plzeň - společně s Pavlem Hauerem
              1991 Galerie Maecenas Plzeň
              1992 Galerie Maecenas Plzeň
              1993 Galerie Azyl Plzeň
              1994 Galerie Azyl Plzeň - Na kole
              1995 StopGallery Plzeň - Portréty
              1996 Dominik Plzeň - společně s Pavlem Hauerem
              1997 Dominik Plzeň - společně s Pavlem Hauerem
              1999 Galerie Azyl Plzeň - Zátiší a květiny
              2001 Dominik Plzeň - společně s Pavlem Hauerem (sochy)
              2003 Galerie Azyl - Africká nekonečna
              2004 Galerie Azyl - Sedm cest domů
              2004 Galerie Azyl - Kasl z Karibiku


Dopis od Honzy Jelinka jako reakce na moje stranky.:

Dobrý, Milane, obzvlášť rubriky zátiší, doma a portréty mě potěšily. Laďa L. mi tuhle říkal, když jsme si prohlíželi (tuším, že všehovšudy celkem tři) jeho tužkokreslené skrumáže trojhranů, pravítek, kostiček, rámečků, trojúhelníků, linek tlustých, tenkých, zubatých atd. atp., že pro něho tudy vede (výtvarně) cesta. Já mu na to opáčil: "Až jich budeš mít třicet, tak se můžeme bavit o cestě." No, a ty už jich máš o mnoho víc než třicet a svou cestu jsi tedy naprosto prokazatelně našel. Je to robustní, jako sám autor, má to vtip, jako sám autor - zejména červený umělohmotný kýbl pod umyvadlem a pohled z postele na televizi mě pobavil. Myslím, že je to cesta výtvarně konsistentní a sdělná i pro obyčejné voliče. Když si dovolím drobet si "zaintelektualizovat" a zkusím definovat, co tvé věci motivuje a "mimovýtvarně" drží pohromadě, je to ironie a (chutě prožitá) antikonzumní skepse.
Subject: upozorneni - trošku jsem se "nad plán" rozkecal, ale je to jen opožděný důsledek toho, že mně přišlo nepatřičné (zejména od kamaráda), jak tě Pavel H. v úvodním slově na vernisáži výstavy v Azylu recenzně odbyl.
Na závěr si ani já neodpustím trochu nahořklé ironie nad údělem regionálních umělců: Teď už ti zbývá jenom pár maličkostí, najít statisticky významný počet kupců, což předpokládá marketingově zdatného galeristu, který má ve své stáji mediálně schopného monografistu, nějaký ten skandálek (Opočenského nezletilé cikánečky příliš nedoporučuji, bezpečnější bude třeba natřít narůžovo Knížákovi džípa), což ovšem předpokládá odstěhovat se alespoň do Prahy a vyhlédnutého galeristu (nejlépe Miro) výtvarnou nadprodukcí přesvědčit, že jsi schopen takové nadprodukce, která umožní zásobovat síť spřízněných komerčních galerií v tuzemsku i po Evropě (potažmo severní polokouli) dostatečným množstvím prodejních vzorků. Naplnění požadavku nadprodukce si ovšem nevyhnutně vynutí nasazení výtvarné machy, stereotypní sériové opakování druhdy fungujících vzorců a rychlý umělecký, morální a zdravotní úpadek...
Já osobně vyznávám jako své krédo bonmot Standy B.: "Mezi nesmrtelné se už nedostanem, tak co...!" Jinými slovy, dělejme, co nás baví, "hin sa hukáže"!
Honza Jelínek

Článek Tomáše Kůse do časopisu Ateliér duben 2004

Dolní z Horní

Zámek Dolní Lukavice

Zámek Dolní Lukavice

Autoportrét

 

 

Milan Kasl
Dolní Lukavice 100
334 44 Dolní Lukavice
tel. +420 604 806 948

          mildakasl@volny.cz
 

          www.mildakasl.com

 

 

 

Autoportrét

Galerie Azyl /Plzeň/: Milda

Tomas Kus a jeho panak Poslední výstavu Milana Kasla (narozen 1960, signuje Milda) uvedl malíř Pavel Hauer. Jak bylo řečeno, uváděl výstavu svému kolegovi a příteli snad po patnácté a to bývá problém říci něco ještě neotřelého. Pro recenzenta „zvenka“ to však neplatí, přímo naopak. Třeba říci to, že v plzeňském téměř slohově stabilizovaném výtvarném světě, který často dělá dojem, že vzdoruje vývoji a času, je Milan Kasl osobnost zcela zřetelně identifikovatelná. Především pak svým dynamickým vývojem. Před desítkou let byla u M. Kasla jasně viditelná neakademická východiska patrná i u dalších jeho souputníků – u těchto autorů se projevovala mimo jiné jako snaha o snadnou, lehce proveditelnou a na náklady levnou malbu ( například používáním průmyslových aerosolů či zdekorativňujících, říkalo se „dynamických“, cákanců rovnou z plechovky jakožto „chutný“ druhotný svrchní výtvarný rastr přes hotovou malbu). Snad to bylo i přirozené. U někoho činného v branži užitého výtvarna ( a především tam se tito autoři pohybovali) je zpravidla dostatek zbytkového materiálu ! Vnitřně hybný vývoj dalších let je ale u Mildy imponující včetně toho, že se jeví jako nezasažen požehnáním i prokletím pár let školení u tak silné osobnosti, jak byl Jiří Patera ( viz dnes již stabilizovaný pojem „paterovská škola“ jasně doložitelný ve výtvarném vývoji regionu Plzeňsko). Výstavní kolekce Na kole před několika lety (galerie Dominik, rok1994 ) již ukazovala Kaslovu schopnost přistoupit k figurální malbě tak řečeno odpovědně, odvahu považovat anatomii a perspektivní vztahy v malířském díle zobrazujícího typu (v případě kolekce Na kole až anekdotického) za organickou podstatu, nikoliv jen za konzumní nutnost, že prostě postava už někde hlavu mít musí a je-li na dobrém místě, identifikuje ji každý ať už vypadá jakkoli (ano, bezhlavé postavy nebývají v oblibě a standardního diváka či kupce spolehlivě zapudí). To už bylo v době, kdy malíř začínal jaksi společensky mizet pobytem na venkově. A blízký venkov Plzně je fenomén svého druhu včetně toho, že to je jeden z nezdravějších kousků  ČR. Pár kilometrů za hranicemi katastru města je často již kraj naprosto vesnicky ryzí. Až by se chtělo spekulovat s návratem třeba k typu osobností jako Kalvoda nebo přírodní (dočasní) lyristé a k úvahám, jak má venkov obrozující význam pro pravdivost a poctivost malířova díla. Aniž bychom vycházeli z premis nějakého ruralismu nebo vitalismu, něco na tom nejspíš bude. Každopádně v popisovaném případě je to, co vystavuje v galerii Azyl Milan Kasl, překvapivé. Snad to souzní i s nastupujícím novým apetitem kriteriítvorného publika trochu nelibě krčícího nos nad sebestřednými avantýrami současného postmodernismu, Kaslova současná malba je jasný odklon od této převládající exhibicionistické poetiky, která silně moří jeho generaci a zcela ovládá  generace jdoucí po ní.

Ale jistě je to i výsledek autorova životního zrání, neboť proti věku není léku. „Moudření“ – změna tohoto druhu je jako proces dostatečně známý a dostavuje se zákonitě. Jeho podstatou je odklon od načančané spirituality ( tento sedící poetický termín pochází od Josefa Hrubého) a v našem případě jde o stejnou causu, jako u souběžné výstavy maleb Milana Ďuriše na plzeňské radnici. Odklon od odvozeného k základnímu je ostatně pozitivní kvalitou vždy a všude, kde se má jednat o umění, nikoliv o řemeslo. U Kasla se to děje především prostřednictvím  zobrazení dominujícího přírodního motivu , což je konec konců určující řekněme technologický model vnímání vizuální reality a nakonec reality vůbec. K fotografické nápodobě má však Kaslova malba daleko. Až k epice možná třeba i dojde, jak naznačují poslední kuloárové informace o malování ovcí. Zatím Kaslovu malbu šlechtí především vysoká míra zobecnění vnějšího přírodního tvaru jak v morfologii forem samotných, tak v koloritu. Výrazný dekorativní účin těch obrazů pak je jen nutným výsledkem výtvarného pojetí.

Sebestřednost obrácená na prezentaci vlastní osobnosti ( především v izolovaném světě uměleckého establishmentu nebo quasiestablismentu, který si tvoří prostou aklamací přátel svá autonomní a tedy nenapadnutelná měřítka) začíná být tlačena do defenzívy. Sebestřednost je určitý druh filosofie příznačné pro rannou tvorbu uměleckospolečensky ambiciózních autodidaktů či neakademiků. Pokud k ní Milan Kasl kdy náležel,tak jeho současnost je o něčem jiném, snad o cestě k sobě nebo o cestě k nevypreparovávanému uměleckému divákovi („z lidu“), který vážně uvažuje o koupi něčeho libého k pohledu i k zamyšlení do jeho bytu a nemusí vybírat z v rámařstvích nabízených póvlových mazanic. Snad o cestě k umění jakožto (veřejné) službě.

 Dolní z Horní


#Srdečně Vás zvu na svoji vernisáž moji společné výstavy s německým kolegou,
která se koná
v pátek, 8. prosince 2006 ve Füthu u Norimberku, Kunsthaus Artoz, Lange Strasse 20. 

Výstava potrvá do 28. ledna 2007. 
 

Milan KASL

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2
1
3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23
1
24
25 26 27 28 29 30 31

Odkazy na kraj

logo


Procházka za lukavickými světci

 

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Obnova polní cesty z Krasavec do Snopoušov pod lesem

Aktuální počasí

dnes, úterý 19. 3. 2024
zataženo 11 °C 4 °C
středa 20. 3. zataženo 14/4 °C
čtvrtek 21. 3. zataženo 15/7 °C
pátek 22. 3. zataženo 16/8 °C