Zase je veselo…

Když paprsek políbí
kostelní báň novou,
duše stavby shodí,
korunu trnovou.

Dlouho jí tížily
obavy, nejistota, strach,
naděje byla uvězněna
v temných útrobách.

Nyní se raduje,
věž se zas směje,
zvon brzy se v klidu
opět rozechvěje.