Snopoušovská studánka

Ve stínu lesních velikánů,

kde srnky chodí blíž,

večer za ticha, klidu

sýčka uslyšíš.

Nedaleko hájovny,

kde roste temné kapradí,

tam voda zdravá, křišťálová,

na kraji lesa pramení.

S radostí tam chodila

snopoušovská ves,

se džbánkem i kbelíkem,

domů vodu snést.

Z číše vodu popíjely

malí skřítci,  víly,

když léto už usínalo,

kvetly zlatobíly.