Autobusový zájezd Loket a Karlovy Vary

Jedeme na výlet!

Tentokrát se dolnolukaváci vypravili do "velkého světa", přímo do  lesku a slávy proslulých západočeských lázní. Ona byla luxusní i cesta, každý z  nás si mohl zabrat dvě místa. Jelo nás jen 25. Navzdory atraktivnímu cíli a  navzdory nabídce tří pečlivě připravených tras. Paní místostarostka nabídla tři možnosti, podle zájmů a chutí si mohl vybrat každý, jak stráví den.

Nejdřív jsme ale všichni  navštívili Loket. Počasí nám přálo, a tak jsme mohli obdivovat tohle krásné, staré město v ohybu řeky Ohře celé zalité sluncem. Hrad sám je doslova učebnicí stavebních slohů - celá jedna expozice je věnovaná nálezům z nedávno proběhlé velké rekonstrukce, z věže byl nádherný výhled na  údolí řeky Ohře i na město. Ženy se nejvíce těšily na výstavu porcelánu z  okolních  manufaktur…a pak už do expozice hrdelního práva. Ze čtyř pater kobek zaplněných mátohami v zakrvácených hadrech, katovými pacholky a  hrůzostrašnými nástroji nás až mrazilo. Z kvílení mučených, chladu, vlhka a  skřípění řetězů  se slabší povahy vzpamatovávaly ještě na náměstí.

A ty krásně opravené domy!

Z Lokte podél Ohře vede turistická trasa podél romantických skal až do Karlových Varů.  Pověstmi opředené Svatošské skály zlákaly vedoucího zájezdu pana Luňáka. My ostatní jsme pokračovali po prohlídce města a po obědě dále do Varů, na prohlídku slavné sklárny Moser. Po krátkém filmu o vzniku proslulé  křehké krásy  od  práce mistra skláře u pece až po práci rytců a brusičů jsme prostudovali skleněné vitríny se vzorky, jména mistrů sklářů od založení hutě až po současnost, fotografie tří generací zakladatelů a budovatelů sklárny a  také těch nejkrásnějších žen a nejmocnějších mužů světa, jejichž stoly toto sklo zdobí. Vždyť právě výrobky této sklárny jsou  určeny jako dary těm nejvýznamnějším státním návštěvám. V huti jsme sledovali práci čtyř sklářských part. Toho dne vznikaly tři druhy váz a pohár. Mohli jsme jen obdivovat um, fortel  sklářů a sehranost mistrů a jejich pomocníků. Pak jsme zavítali do  podnikové prodejny. Tam jsme teprve zírali. Na to, co bylo vystaveno v  nádherných skříních a umně naaranžováno na stolech, by praskl celý obecní rozpočet a ještě bychom zůstali dlužni!

A znovu volba - většina zájezdu se vrhla střemhlav do víru "velkého světa". Parky a lavičky, Kolonáda, Vřídlo, prameny...Nádherné domy, které připomínají nazdobené dorty. Co dům, to slavné jméno, co dům, to hotel, kavárna, luxusní obchod. Vůně kávy, oplatek a výklady plné skla, šperků a luxusních oděvů.. Hrčení kočárů, které vozí movité turisty centrem, a směsice jazyků - angličtina, ruština, němčina...

Poslední možnost využila pouze rodina Zahradníkova - autobusem přes Karlovy Vary /není lehké být obyčejným Karlovarákem - jeden lístek MHD stojí 18 Kč, poloviční 9 korun/ pak lanovkou na  Jelení Skok  a na Dianu. A na vyhlídku Diana - pohled na krásné město stulené  v rokli podél řeky Teplé. Okolní rokle a kopce porostlé lesy jsou protkané sítí turistických a cyklistických tras a odpočívadel. Tuto trasu zvládli Zahradníkovi jenom díky podrobně a pečlivě vypracovanému itineráři od  paní Kaslové, která Vary dobře zná díky svému několikaletému působení v tamní SOS dětské vesničce.

Šum a ruch lázeňského města byl ale tento den trochu jiný. Čeští řidiči, skláři v huti, technici u lanovky, prodavači a číšníci měli uši i oči přilepené na obrazovkách, čeští majitelé obchůdků a kaváren nastavili TV obrazovky směrem do ulic. Češi se u nich houfovali, lízali zmrzlinu a fandili, fandili a jásali! Vary žili prostě hokejem, protože Češi hráli o postup (a nakonec postoupili) do finále  mistrovství světa v ledním hokeji. Bylo 22. 5. 2010.

                                                                       Blanka Zahradníková