VÝROČÍ – sušička v Dolní Lukavici

V letech 1972-1974 se stavěla sušička na konci obce Dolní Lukavice (již na krasavském katastru). V srpnu 1974, tedy před 50 lety, byla slavnostně uvedena do provozu. Byla v majetku JZD DL, JZD Řenče a JZD Netunice. 

Areál se stavěl po etapách. První hala byla sušička na zelenou hmotu (hlavně nařezanou vojtěšku, jetel a koňský bob.) Sušilo se od jara do podzimu. Typ sušičky byl BS-6 a byl vyroben v RND v Ejpovicích. Hodinový výkon dosahoval až 6q usušeného materiálu ve formě volně sypké nebo dále zpracované do granulí.  To se přidávalo do krmných směsí pro hospodářská zvířata. Palivem pro sušičku byl lehký topný olej (LTO). V okrese Plzeň-jih jich bylo vybudováno několik. Později se začaly budovat třikrát výkonnější – BS-18. Provoz sušení zelené hmoty byl velmi nákladný. Druhá hala byla určena pouze pro zpracování, tj. vyčištění, popřípadě dosušení a uskladnění obilovin či luštěnin. Technologie uvnitř byla předčistička, čistička, sušička a sila pro uskladnění.  Později byla postavena třetí hala bez technologie na volně uskladněné obilí či jiné potřeby.  Další součástí areálu byla vybudována mostní váha s příslušenstvím a administrativní budova s kuchyní a jídelnou pro zaměstnance. V současnosti v první hale není sušička BS-6, která byla demontována. Důvodů je několik. Krmiva pro zvířata jsou úplně jiné struktury, přestala se pěstovat vojtěška, jetel i bob, dále malý výkon a hlavně drahý provoz. V hale se dále vyrábí krmné směsi a okrajově topné peletky z odpadu pro vlastní spotřebu. Nádrže na LTO byly upraveny na uskladnění nafty a vybudování výdejního místa nafty pro mobilní techniku. Druhá hala zůstala celá na posklizňové zpracování obilovin, ale s novou lepší technologií s rozšířením skladovacích kapacit dalšími venkovními sily.  Pro případné dosušení není již LTO ale plyn.  Třetí hala se používá beze změny, tak jako dříve. Administrativní budova slouží jako dříve částečně modernizována. 

Eva Horová a Jaroslav Šilhánek