Václav Kvídera (1935-2021)

Vyrůstal v Krasavcích, kde strávil celý svůj život. Chodil do obecné školy v Dolní Lukavici a poté navštěvoval měšťanku v Přešticích. Vyučil se zedníkem. V prvních poválečných tanečních v Přešticích se seznámil se svou nastávající ženou Annou Hrubou z Dolní Lukavice čp. 47, kterou si 19. října 1957 v Dolní Lukavici vzal. Manželévychovali tři děti: Annu (*1958), Václava (1961 – 2000) a Karla (*1965). V roce 1972 zbourali v Krasavcích původní dům čp. 2 a na jeho místě si o čtyři roky později postavili nový patrový dům, který obývali.

Pan Kvídera se zajímal o veškeré dění v obci a v okolí. Byl členem mnoha spolků, např. chovatelů. Byl dlouholetý holubář. V roce 1950 začal docházet k řídícímu učiteli Hladíkovi do Dnešic, který mu dával lekce na trubku. Krátce poté za ním přišel kapelník Václav Mašek (1929-2007), aby s nimi hrál v kapele. Souhlasil. To bylo před rokem 1954, než nastoupil na vojnu. Nejdříve hrál jen příležitostně, protože v kapele měli tři trubky. Později hrál jak v dechovém souboru (trubka), tak v tanečním (buben). 

Pocházel z věřící rodiny. Oba rodiče byli stejně jako on a jeho sestra pokřtěni a chodili do kostela. Kvíderovi nechali pokřtít i své děti. Pan Kvídera také několikrát opravoval fasádu na lukavickém kostele. Znal se s jednotlivými faráři. Měl úžasnou paměť a hodně jeho vzpomínek bylo publikováno jak v knihách o historii, tak v časopise Hlasatel či v Přeštických novinách a sborníku Pod Zelenou Horou.Bez něj by bylo velmi těžké zpracovat např. knihu o historii Krasavec, která vyšla v roce 2015. Kdykoliv jsem se na něj obrátila, zeptala se ho na něco z historie, ani jednou se nestalo, že by nevěděl. Byl chodící kronikou. Bude chybět nejen rodině, ale také mnohým dalším obyvatelům, neboť byl velmi oblíbený pro svou přátelskou a dobrosrdečnou povahu, byl to vstřícný a dobrý člověk.

Pan Kvídera i jeho žena Anna nás navždy opustili 2.3.2021.

Mgr. Eva Horová

Kdo byl Václav Kvídera ?

Můj kamarád Václav Kvídera z Krasavec čp. 1 se narodil koncem dubna 1935 ve znamení Býka. Václav si během života získal hodně kamarádů a přátel. Narodil se ve středně velké selské rodině. Ještě měl sestru. Vyrostl z něj slušný, hezký a velice zdatný muž. Během dětství a mladosti se u kapelníka Pavla Maška naučil hrát na housle a trumpetu. Několik roků po vojně, když jeho kamarád kapelník Václav Mašek potřeboval nového bubeníka, začal hrát i na bicí nástroje - bubny. Vyučil se zedníkem, šikovným, velice uznávaným a vyhledávaným. Pracovně byl proto velice vytížen, dalo by se říci až přetížen. Pracoval u různých firem, po práci další stavby a opravy rodinných domků, kolen, garáží, k tomu pěstování domácího zvířectva, a ještě k tomu hrát po tanečních zábavách, bálech a pohřbech. Všechno to stačil. Byl to hotový nezmar. Všude byl velice oblíbený, všude ho rádi viděli. Uměl dobře pracovat, dobře organizovat práci, ale hlavně dovedl kolem sebe vytvářet dobrou náladu a pohodu. Pracovat s ním, nebo s ním sedět u zábavy nebo v hospodě, to byla jedna radost a veselí. Měl zvláštní dar, tak jako herec Vladimír Menšík nebo můj přítel Stanislav Milota z karosárny, tj. úspěšně bavit lidi cizí i kamarády. Přitom nikoho neurazil, nikomu neublížil. Velmi jsem si ho vždy vážil. Nikdy nikomu nic nezáviděl, nikoho nepodrazil a nikoho neokradl. Takových lidí kdyby se rodilo více. Vedl řádný rodinný život. Se svou ženou Annou vychoval 3 bezproblémové děti. Jejich syn Václav tu v Dolní Lukavici dělal  starostu. Myslím, že dokonale využil času své pozemské pouti, dokonale splnil svoje životní poslání dané mu Bohem. Babička Boženy Němcové by řekla: Šťastný to muž.

Josef Puchta (nar. 1945) z Dolní Lukavice