V letošním roce (2025) uplyne 50 let od demolice staré kovárny v DL

Dům čp. 29 byl postaven v polovině 18. století a od svého počátku sloužil jako panská kovárna. Od roku 1880 zde žili Dolanských. Pamětník obce pan Pavel Havlíček z vyprávění svých předků slýchával, že na rohu kovárny býval kámen, na kterém tehdy vrchnost po honu opalovala divočáky.  Lidé sem odváděli koně. Za špatného počasí se kovalo v podloubí, za dobrého počasí venku. Budova kovárny byla patrová, v patře byly obytné místnosti. Po Dolanských v domě žili Švancarovi. Postupem času budova bránila v křižovatce a výhledu řidičů, obtížně se tam vytáčely autobusy s vlečňákem, a proto byla v roce 1975 stržena.  Pamětník Karel Šebesta sdělil: „Naproti kovárně stávala váha. Zde se vážilo obilí. Některé děti (včetně mě) na váze ráno před odjezdem autobusu do školy psaly úkoly. Autobusová zastávka se nacházela u kovárny. Řidič autobusu byl Rudolf Babka z čp. 142. Později pracoval pro MNV v Dolní Lukavici a jezdil s automobilem 'Erenou' (Praga RN). Byl to náklaďák s pevnou korbou, tj. bez sklápění. To byl první 'vozový park' obce, pořizoval ho ještě pan Kadera. Autobus do Přeštic byl vždy plný a malý a pan Babka nás vždycky vyzval, abychom postupovali dozadu do vozu. Většinou ale každý zůstal stát vepředu a kluci pořád postávali venku, protože chtěli být u dveří, aby brzy vystoupili. Když už nás vyzval vícekrát a nic se nedělo, zavřel dveře, odjel a kluky nechal na zastávce. Ti pak šli většinou pěšky.“ Pan Šebesta také sdělil, že dříve májka stávala před kovárnou. Sdělil „Dělali jsme lumpárny a jednou jsme tam v noci přivázali Švancarovic pukla.“

Paní Miluška Kastnerová vzpomíná: „Vím, že uprostřed toho domu byla hnědá vrata, dolní polovina byla plná a v horní polovině byly laťky. Za nimi byl prostor, takové jakési " podloubí ", kde se zřejmě dřív kovali koně. Jestli to bylo původně otevřené,  si nepamatuji.“

Hornolukavický pamětník Jaromír Chmelík sdělil: „Pokud si dobře pamatuji, stál tam nějaký sloup nebo pilíř, který křižovatku dost zužoval, určitě tedy alespoň opticky. A lidé si přes roh kovárny zpravidla zkracovali cestu."