Příběh jedné křesadlovky

Někdy na počátku nového tisíciletí, asi kolem roku 2002, vstoupila do dveří starožitnictví kdesi uprostřed velkého města nenápadná žena ve věku kolem šedesáti let a ve větší tmavé tašce s sebou nesla jakousi věc, tiše pozdravila, načež předmět zabalený v plátně položila na starožitníkův stůl a začala majiteli krámu vysvětlovat důvod její návštěvy-vybalila z plátna zvláštní druh pozůstalosti po svém dědovi, na stole se zaleskla křesadlová puška — těžká, zdobená jako klenot ze světa, který dávno zmizel za mlhou dějin  a začala vyprávět o tom že její děda sloužil kdysi před druhou světovou válkou na jihočeském zámku na Blatné a se zámeckými pány byl v neustálém kontaktu. Když prý potom asi v roce 1939 odcházel do penze, zámecká paní jemu tu pušku darovala, za jeho věrné služby, tuto pak dědeček mnoho let přechovával jako oko v hlavě, neboť mu byla skvělou připomínkou na předválečnou službu na zámku, současně tak na šlechtický rod s velmi pohnutým poválečným osudem. Podobné pouto ke zbrani však zjevně vnučku nevázalo a tak se rozhodla, že ji tedy prodá, snad aby v domácnosti nikterak nepřekážela, křesadlovka tedy nalezla své nové místo pod sluncem... Pažba zbraně je zdobena bohatou orientální perleťovou výzdobou, hlaveň pak opatřena rytinami, které, na první pohled, jako by měly reprezentovat nějakou zemi kdesi v krajině lvů a krokodýlů, pozornější pohled na rytou hlaveň nás upozorní, na symboly rostlin, laikovi připomínají palmy, botanik by možná zatajil dech, jedná se snad o endemit Simienských hor v Etiopii Lobelia rhynchopetalum, tedy Lobelie obrovské?

Pokud ano, nabízejí se otázky: Může mít tato zbraň hlubší historický význam? Jakou cestou se pak dostala z Etiopie na Blatnou, aby později zůstala ponechána v domácnosti obětavého zámeckého sloužícího na penzi?

Odpovědi na tyto otázky se nám zřetelně nabízejí již od 20.tých let minulého století a to účastí Habešského panovníka Haile Selassie I. a našeho tehdejšího stálého delegáta Organizace národů v Ženevě JUDr.  Ferdinanda Veverky na nejrůznějších mírových a hospodářských konferencích, ten v roce 1937 provdal svou dceru Kornelii za Bedřicha Hildprandta na Blatenský zámek, v roce 1938 pan diplomat koupil zámek a pivovar v Dolní Lukavici.  Zda lze spojovat do souvislostí příběh staré křesadlovky s Habešským císařem, Dolní Lukavicí a Blatnou, tak o tom snad někdy příště…