Letní vzpomínky na osadu Údolí Luny

Lokalita, která se nachází nedaleko obce Lišice v údolí řeky Úhlavy byla od 30. let 20. století hojně navštěvována rybáři z Plzně-Doudlevce, kteří někdy přespávali ve zdejší cestářské boudě. Počátkem 50. let si zde ve stráni porostlé jen trnkami a planými višněmi doudlevečtí začali stavět chaty. Tu nejstarší vlastnil pan Sikyta a hned vedle něj si postavil chatu pan Špička. Oba pánové byli docela svérázní, pan Sikyta lovil ondatry a o panu Špičkovi se říkalo, že se živí kořínky. Jeho chata se skládala z jedné místnosti stlučené z prkének, místo podlahy byla udusaná hlína a v levém koutě vzadu byl důlek, kde se pivo chladilo na správnou teplotu. Kromě ní vlastnil ještě velkou zahradu nad chatami. Měl tam studnu s dobrou vodou a později, když už chat přibylo, všichni si tam chodili pro pitnou vodu. Chat rychle přibývalo, a proto zde byla v roce 1966 ustanovena chatařská samospráva v čele s šerifem. V roce 1963 byl postaven táborový totem a o dva roky později se všichni osadníci shodli, že budou svoji osadu nazývat Údolí Luny. Ihned byla vyhotovena vlajka, která vlála na vysokém stožáru u ohniště. V roce 1983 byla osada elektrifikována.  Do té doby to nebylo zas až tak jednoduché, jedna z chatařek sdělila: „Dokudnebyla zavedena elektřina, žilo se primitivně. Topilo se v malém sporáčku, kde však byla i trouba, takže se mohlo i péct, a taky se peklo. Všude byly děti. Ale muselo se zatopit za ranního kuropění, aby se všechno stihlo uvařit i napéct. Určitého pokroku se dosáhlo, když se objevil vařič na propan-butan. Na propan- butan byla i lampa a dokonce i lednička.Zásadní změna nastala se zavedením elektřiny. Najednou se mohlo svítit, mohli jste si číst v posteli, mohli jste mít remosku, pořádnou ledničku - už jste nemuseli mít ob den kyselé mléko a brambory - typické chatařské jídlo, sice dobré, ale moc často.“Nakupovat se chodilo do konzumu do Lišic, ráno pro rohlíky a pro chleba, v jedenáct hodin pro mléko. Jednou týdně přijela pojízdná prodejna s masem. Ženy zvládly i běžné prádlo. Pralo se v řece a bílé prádlo, jako utěrky, ručníky a pleny se plajchovalo na slunci. Rozložilo se na louce, vedle stál kropáč s vodou z řeky, a kdo šel kolem, ten to pokropil.

V roce 1965 byly zakoupeny ruské kuželky, míč na volejbal a indiánský stan. Ihned se v osadě objevilo několik Vinetouů, Shaterhandů a Ryban. Pro maminky dětí nastala práce s šitím kostýmů a přípravou krásných čelenek. Otcové zase sháněli různá pera. V 60. letech se volný čas využíval převážně k míčovým hrám, z nichž převládala kopaná, kterou hrály všechny věkové generace. V roce 1967 se v osadě konaly první rybářské závody a hody.  Osadníci připravili tzv. rybí rallye. Vítěz závodů byl vždy nazýván rybím králem. V novinách „Pravda“ v roce 1967 psali: „Rybáři z Údolí Luny to vzali vážně, jako by šlo závody mezinárodní. Celý den nejedli, nepili, jen seděli u vody, svůj úlovek každý ukrýval. Až když jim porota z nerybářů večer odtroubila konec, teprve si vydechli. Nejlepším rybářem byl Ladislav Štekl. Dostal ohromný věnec. Po nástupu byla slavnostně vztyčena vlajka, odměněni všichni soutěžící dřevěnou rybou a pak se konal táborák. Při něm nechyběla ani harmonika Fandy Zíky.“ Rybí rallye se vždy konaly ve velkém duchu a na večerní zábavu vždy přicházelo mnoho lidí - až 90: „Nyní již mohl začít tak očekávaný slavnostní den, táborák, společná večeře a nějaké chuťovky, též popití pár piv z domácího šenku. A tak se barman Sláva Levý musí velmi hbitě otáčet, aby uspokojil zájemce. Naše mládež má pro tento den prodlouženou večerku do 24,00 hodin, což všichni plně využívají, hlavně páni kluci, kteří se pokládají již za velké a tu a tam olíznou nějakou tu kapku piva a jsou velmi spokojeni.“ Dlouho zde vystupoval pětičlenný soubor muzikantů ze Snopoušov pod vedení Bohuslava Kučery (1919-1984), kterému osadníci přezdívali „Dr. Zelenka“.V roce 1970 se poprvé konala akce s názvy Necky Rallye. Byl připraven plakát. „Při instalaci pozdravného plakátu na počet Necky Rallye se nedobrovolně vykoupali dva aranžéři, a to Škarecký a Tůmovec. K jejich velké žalosti jim uplavaly úplně nové cigarety značky Start.“Slavil se zde také den dětí. Soutěžilo se v jízdě na kole mezi brankami, vedení míče hokejkou mezi brankami, srážení plechovek, střelba ze vzduchovky. Každé dítě obdrželo balíček cukroví. Večer všichni seděli u táboráku.

V osadě se hodně sportovalo. Tradiční byly fotbalové zápasy Rybáři versus Nerybáři.  V srpnu 1972 se poprvé v osadě hrála hra Amerika. Kronika Údolí Luny uvádí: „Tuto hru hrají všichni bez rozdílu, hlavně že umí držet pálku. Je to sport století a velmi letí. Obíhá se kolem stolu, a kdo nedá dobrý míček, tak vypadne ze hry.“  Soutěžilo se také ve stolním tenise, pro mládež dospělí připravili překážkový běh, střelba z vojenské vzduchovky.

Také se zde slavila jubilea chatařů. Kronika např. uvádí: „9. září 1962 slavena byla padesátka našeho šerifa Vaška Trmoty za účasti všech chatařů z dolní části. Zlatým hřebem večera byla lyrická báseň, kterou přednesl mladý Jindra Škarecký a musel ji na četná přání několikrát opakovat. Ženami byla oslavenci předána petržel, aby dlouho vydržel.“ „29. června 1966 své šedesáté narozeniny oslavil Vráťa Maršálek, kterému připravil celý kolektiv překvapení ve formě satiricky podaného životopisu doplněného vystřiženými obrázky, tak i mimořádným darem, který si podle jeho názoru ani prý nezasloužil (pěkný rybářský prut).“  „První oslava v roce 1971 se konala 23. dubna, kdy 40. narozeniny oslavila Jindra Škarecká. Všichni přítomní šli blahopřát a předali jí dárek na památku. Při této oslavě nebyla nouze o veselou zábavu, a též příhoda zpestřila tento večer. Starý Ondráš šel pro pivo a na zpáteční cestě uklouzl v blátě, podařilo se mu padnout, ztratit klobouk a botu, bacit se bankou s pivem do hlavy, ale co je důležité – pivo nevylít.“

            Jeden z chatařů pan Miloslav Klail sdělil: „Pobyt v osadě poskytoval výborné podmínky ke koupání, rybaření a rekreaci vůbec. Na přilehlé louce a hřišti si po celé dny hrály děti osadníků. Chataři též pomáhali např. při žních zemědělcům v Lišicích, při výstavbě kulturního domu ve Snopoušovech. Zavedení elektrického proudu do osady přineslo úpadek společenského života. V současné době se prakticky omezil pouze na každodenní posezení chatařů – důchodců u totemu.“ Na závěr je třeba říci, že mezi zajímavé chataře v osadě patřili špičkoví fotbalisté poválečné Viktorie Plzeň Zdeněk (1924-2008) a Rudolf (1921-1993) Sloupovi a Jaroslav Böhm (*1923). V osadě též chatařila Miss ČR 1999 Helena Houdová (*1979).Chataři od roku 1969 mají své moto, které zní: „Méně sporů, méně hádek, potrpme si na pořádek. Úctu mějme všichni k sobě, dnes, kdy nejsme ještě v hrobě. To bude krásné období, budem jezdit do našeho údolí.“

Mgr. Eva Horová