Královna Alžběta v srdcích lukavických občanů

Královna Alžběta v srdcích lukavických občanů

Královna Alžběta Bavorská, kterou mnozí znají a dříve jí předzdívali "Sissi" se narodila na Štědrý den v Mnichově v roce 1837. Bezstarostné dětství strávila v rodném Mnichově a především na milovaném venkovském sídle v Possenhofenu, kde se ovšem spíše než dvorní etiketě a francouzštině naučila perfektně jezdit na koni nebo plavat. Byla nejoblíbenějším dítětem volnomyšlenkářského vévody a také po něm zdědila velký cit pro přírodu a umění. Ovšem, jak se později ukázalo, ještě jednu důležitou vlastnost měli společnou – byla jí stálá touha po svobodě a volnosti. Když jí bylo 16 let, byla provdána za císaře a Františka Josefa I., který byl jejím bratrancem.Na císařském dvoře ve Vídni ji to však nesvědčilo. Začala cestovat např. Korfu, Madeira atd. Její v té době nepříliš šťastný život ukončil roku 1898 italský anarchista Luigi Lucheni, který ji probodl pilníkem, když byla na cestě do ženevského přístavu. Tak předčasně skončila nejen tato zahraniční cesta, ale i její složitý život. Atentátník chtěl údajně původně zabít prince z rodu Orléans, ten ale nakonec nepřijel, a tak si vybral za oběť císařovnu. O její smrti se zmiňuje i školní kronika Dolní Lukavice.

"Štěstí a neštěstí jako bludní chodci toulají se mezi lidmi, pohrávají sis nimi a rozrušují nitro jejich. Ono rozjasňuje oko, přímí hruď a plné srdce blahem, toho halí zrak,sklání hlavu a halí duši v černou roušku zármutku.  Bolestno jest, stihne-li neštěstí jednotlivce. ... Tu u nás konají národové přípravy k oslavám pro jeho veličenstvo, svého milovaného císaře a krále a tam v daleké Ženevě brousí se dýka, aby proklála převzácné srdce milované jeho družky života, aby zničila předrahý život největší a nejšlechetnější ženy, jedné z nejmocnějších panovnic národů evropských, které koly zdobily trůn, císařovny a královny naší Alžběty, tam chystá se dýka, která má způsobiti srdcím národů rakouských ránu nezhojitelnou. Veliká a šlechetná panovnice, která jen dobré konala, která jen slzy sbírala, bolest zmírnila a spokojenosti dařila, padá rukou zákeřnického vraha, italského anarchisty Lucheniho. Bože můj, co se to děje? Hle! tak rozumí člověk přikázání Tvému? "Miluj bližního svého jako sebe samého?". Upomínka na nešťastný den 10. září 1898 kdy spáchaný byl ohavný ten čin, kdy národové rakouští pozbyli své milované císařovny a královny. Zrak mi vlhne, ruka zpečuje se psáti o skutku tak ohavném jako Lucheniův."

Z: Pamětní knihy školy lukavické z let 1800 - 82 s. 116 - 117 přepsala Eva Klepsová

"Zádušní služby Boží za Její Veličenstvo zvěčnělou císařovnu a Královnu Alžbětu konány za účasti všech školních dítek, sboru učitelského, obecenstva, hraběcích úředníků a hraběcí rodiny dne 18. listopadu 1899. Toho dne vedle vynesení c.k. zemské školní rady ze dne 13.11. 1899 se neučilo."

Z: Pamětní knihy školy lukavické z let 1800 - 82 přepsala Eva Klepsová