Kdo byla krásná žena, žijící krátce v Dolní Lukavici?

Tuto krásnou ženu jsem poznala před 80 lety, kdy jsem jí pomohla svézt kabelu s nákupem na stupačce své koloběžky. Už jako malou parádnici mě okouzlila její nevšední krása a elegance. Byla vysoká, štíhlá, nalíčená s nalakovanými rudými nehty, což se mi už tenkrát velice líbilo. Takovou jsem ji měla v paměti celý život.

Nikdy jsem ji už ale neviděla! Byla to snoubenka syna a nastávající snacha manželů Kornelie a Ferdinanda Veverkových, posledních majitelů lukavického zámku. Všichni byli tehdejším převratem politického uspořádání státu donuceni narychlo a tajně v noci svůj dosavadní domov opustit, aby už se sem nikdy nevrátili… To bylo v březnu 1948. Za 80 let života se „odděje“ spoustu nejrůznějších událostí, životních příběhů lidských osudů na všech koncích světa. Také já si odžila svůj zatím 85letý život v radostech i starostech, ale ani ve snu by mě nikdy nenapadlo, že se jednou osobně setkám s dcerou a vnukem této krásné ženy Jitky Veverkové – s paní Jitkou Viktorií a Zoltanem Duphenieux v lukavickém zámku.

Bylo to 13.9. 2025. Měla jsem možnost vrátit fotografie předků paní Viktorie, rozené Veverkové, do těch správných rukou. Můj otec je posbíral poházené před zámkem v převratném roce 1948. Uchovávali jsme je v úctě celých 77 let. Paní Viktorie byla zase laskavá a připravila mi fotografie z jejího dětství, kdy jsem měla možnost znovu spatřit na fotografii její krásnou maminku, po které má svoji vrozenou noblesu. Jak jsou lidské cesty a osudy nevyzpytatelné, spletité, ale říká se: „neschází se hory s horama, ale lidi s lidma…“ .

Byl to velice hezký zážitek pro mne i moji dceru, která mě doprovázela, protože vše znala z mého vyprávění.