Hrob Písmáka Maška

V roce 1847 byl na lukavickém hřbitově pochován západočeský písmák Václav Jan Mašek. Jaroslav František Urban v Pamětech písmáka uvedl: „Zvonek kapličky vodokrtské ohlásil....

Obnovení hrobu písmáka V. J. Maška (1792 - 1847)

Jednou z významných osobností mezi západočeskými kronikáři a lidovými písmáky byl sedlák Václav Jan Mašek z Vodokrt. Narodil se 2. června 1795 ve Vodokrtech č.p. 24 (na tzv. Havlově dvoře) Janovi a Anně Maškovým. Ačkoli zřejmě toužil po vyšším vzdělání, měl možnost navštěvovat pouze farní školu v Dolní Lukavici. I tam se však záhy začalo projevovat jeho literární nadšení – už v 11 letech sepisoval své postřehy ze života i z přečtených knih a stal se také celkem zdatným ilustrátorem svých zápisků.

Václav Jan Mašek byl také sedlákem a svědomitě vykonával svou práci. V roce 1816 se oženil s Kateřinou Peclovou a o rok později převzal po otci dvůr ve Vodokrtech. Na své mládí pochopil, že je třeba vést si o všem v hospodářství záznamy, a tak si založil vázanou knihu, kam s velkou pečlivostí kromě výnosů, výdajů a dluhů zaznamenával i nejrůznější události a životní příhody. Právě tyto zápisy dodnes zůstávají cenným národopisným materiálem.

V roce 1827 převzal Václav Jan Mašek povinnost rychtáře. Nezapomínal však na písemnou dokumentaci dění ve svém životě i vesnici. Pečlivě zaznamenával všechny rodinné události a sestavil si vlastní rodokmen. Začal dokonce jednoduše básnit a pokusil se i o divadelní hru. V letech 1823 - 1827 vznikala jeho Historická povídka o původu a konci hradu vodokrtského, též tam ležící vesnici Vodokrty, aneb Ladislav a Růženka - jedno z hlavních Maškových děl. Svůj půvab mají ale i Maškovy modlitební knížky a dokonce i mapy, do kterých se pokusil zakreslit svůj kraj. Jako měřítko v nich Mašek udával délku cesty, která se dá pěšky vykonat za jednu hodinu.

Václav Jan Mašek z Vodokrt byl sedlák, zemědělec – překvapivé jsou proto jeho historické znalosti. Podle všeho hodně četl, hodně přemýšlel a pečlivě vše zaznamenával. Jeho bohatá písemná pozůstalost (kterou se podařilo náhodně objevit v Přešticích) je v současné době uložená v archivu přeštického muzea a okresního muzea v Blovicích, několik zápisů se nachází i v Národopisném muzeu v Plzni.

O popularizaci postavy písmáka Maška se ve čtyřicátých letech minulého století zasloužil Jaroslav František Urban, který výsledky své několikaleté badatelské práce shrnul v knize Západočeský písmák Václav Jan Mašek. V roce 1997 byla na rodném domě č. p. 24 ve Vodokrtech Václavu Janu Maškovi slavnostně odhalena pamětní deska u příležitosti 150. výročí jeho úmrtí.

Václav Jan Mašek zemřel 10. července 1847, dle matriky zemřelých pro Vodokrty (1800 - 1869) na souchotě. Bylo mu 52 let. Byl pohřben na hřbitov v Dolní Lukavici. O pohřbu se zmiňuje Jaroslav František Urban v Pamětech písmáka Maška: „Zvonek kapličky vodokrtské ohlásil spoluobčanům, že rychtáře Maška není více. Na věži s cibulovitou bání dolnolukavického kostela sv. Petra a Pavla se rozezvučel zvonek vstříc průvodu, který se sem ubíral z Vodokrt. Vyzváněli, pokud nedošli ke hřbitovu na návrší Na Hořici. Branka s nápisem Co jste vy, byli jsme my, co jsme my, budete vy! pohltila průvod, který sem doprovázel a k věčnému spánku uložil tělesnou schránku sedláka a rychtáře Václava Jana Maška, písmáka západních Čech. Tělo Maškovo dávno zetlelo, změnilo se v prach, ale památka jeho zase znovu oživuje..“

Nikdo však donedávna netušil, kde bylo jeho tělo pohřbeno. Od pohřbu uplynulo mnoho času. Začala jsem po tom pátrat. Prohlédla matriky, navštívila Státní oblastní archiv v Blovicích a zadařilo se. Ve fondu Farní úřad Dolní Lukavice jsem našla složku "Hřbitovní záležitosti (1904-1956)", obsahující různorodý materiál a také několik plánů hřbitova. Na jednom z plánků jsem nalezla jmenné označení "W. Mašek, písmák, Vodokrty". Dle této mapy se hrob nachází v tehdejší 9. řadě, vpravo od vstupu, respektive hlavní hřbitovní cesty (dnes hrob rodiny Vokáčovy z Lišic). Hrob měl číslo 456.

Zdroje: