Křest knihy Lukavické snění autorky Evy Klepsová

Křest sbírky poezie Lukavické snění

V sobotu 10. září v prostorách barokního zámku v Dolní Lukavici proběhl slavnostní křest sbírky poezie "Lukavické snění" Evy Klepsové. Pořad uvedl Mgr. Jiří Hlobil, který představil autory, starostu obce, majitelku zámku a  česko-australskou básnířku PhDr. Hanu Gerzanicovou. Slavnostní odpoledne se neslo v uvolněné atmosféře babího léta. Na začátku proběhl rozhovor moderátora s autory a starostou obce, který byl záměrem autorů potěšen. Do poslední chvíle o vydání sbírky nevěděl. Pořad na klavír doplnila slečna Eva Voříšková skladbami od Haydna a Schuberta. Dále Mgr. Hlobil recitoval některé autorčiny verše a poté předal slovo PhDr. Gerzanicové která zarecitovala báseň Evy Klepsové ve francouzském jazyce - následoval český přebásněný překlad. Knihu šampaňským pokřtil starosta obce Dolní Lukavice Vítězslav Opálko, kmotra sbírky paní Gerzanicová a úspěšný prodej popřála majitelka zámku Victorie Veverková Duphenieux. V rámci pořadu byla vzdána čest panu Horaisovi z Letkova, který zámku daroval obraz Panny Marie s Ježíškem (jako první donátor). Večer byl zakončen autogramiádou a rautem. Kniha je k zakoupení na obecním úřadě v Dolní Lukavici.

Fotogalerie z akce

Snění o Lukavici

Pokud nějaký náhodný poutník navštívil dne 10.9. 2011 Dolní Lukavici, určitě ho ani nenapadlo ono hanlivé rčení o chcíplém psu nebo o vyzvánění poledne prknem o rybník!
V Lukavici se ten den konalo hned několik akcí: dopoledne v zámecké kapli jeden z koncertů XIX, ročníku Haydnových hudebních slavností. Dolní Lukavicí také ten den procházela trasa „Přeštické 50“- závodu horských kol-, a odpoledne se v „červeném salonku“ na zámku sešlo více než 40 návštěvníků, aby společně vypravili do světa novou knihu (tedy vlastně knížečku) Evy Klepsové a Radka Hory LUKAVICKÉ SNĚNÍ
Zámecký salonek nebyl k prezentaci básnické sbírky vybrán náhodou, většina básnických, poetických a ZASNĚNÝCH zamyšlení se týká právě zámku či parku. Eviny oči básnířky a romantičky objeví půvab v i v maličkostech, které ostatní třeba ani nezaznamenají. Eva má vztah k historii a umění a dokázala tedy zachytit onoho „genia loci „- ducha místa, který doslova sálá ze všech koutů zámku. Balkonovými dveřmi se dovnitř hrnulo horké slunce, vůně posekané trávy a barevnost babího léta, z dálky doléhalo vrčení sekaček a křik dětí, schodiště bylo lemováno Radkovými fotografiemi a o po celém zámku jsou stopy nového života- divadelní kulisy v průjezdu či díla účastníků malířských sympozií před salonkem.
Na té malé slavnosti se sešla pestrá společnost: byli zde přátelé a rodiny autorů, aktivní dámy z Dámského klubu, příslušníci starých lukavických rodů i „náplavy“, objevil se zde i pan Pexidr, autor půvabné knížky o Vícovu, mezi přítomnými byla i nynější obyvatelka zámku, pani Victoria Veverková Duphenieux a její sestra Diana. Lukavští kulturní harcovníci radostně vítali zasloužilého návštěvníka všech akcí pana Josefa Kasla, který se donedávna zúčastnil i všech turistických pochodů. Pan starosta se dostavil mírně indisponován, na chvějících se nohou a roztřeseným hlasem vysvětlil, že právě slezl po 50 km z kola…, ale byl připraven zhostit se role jednoho z patronů. Přišla i paní Tichá s dcerou a s vnučkou- právě tato paní před časem dala svým dotazem na poškozenou sochu světce nad Lukavicí do pohybu celý sled událostí. Výsledkem jsou nyní opravené sochy po celém Dolnolukavicku.
Nyní tedy malá Lucinka způsobně seděla na klíně své maminky a sledovala tu krásnou slečnu, co vypadala jako víla a hrála jako anděl (klavíristka Eva Voříšková) , autorku Evu v úplně "princeznovských" šatech, a také drobnou starou dámu, která jako by vystoupila z nějakého obrazu. Pan Mgr. Hlobil jako vždy dokázal zaujmout všechny, povídal, recitoval básně z nové knížky, hovořil s autory a představil hlavní patronku knihy paní Hanu Gerzanicovou.
Tato plzeňská rodačka, básnířka, spisovatelka, překladatelka má za sebou bohatý život, strávila 40 let v emigraci, osud ji zavál až do Austrálie. Po roce 1990 se několikrát vrátila načas do Čech, až zde zůstala už natrvalo.
Bylo to opravdu krásné odpoledne, jeho vrcholem byl přípitek, přání autorům a knížečce. Pan starosta po symbolickém „pokřtění“ vínem vyjádřil přání dalších a dalších knih a touhu třeba i po výstavě fotografií všech tří přítomných fotografů. (Radek Hora, Evina sestra Hanka Veselá, pan Böhm, který celou slavnost pilně dokumentoval). Pak už jen rozvázal stuhy na balíčku knih - a Lukavické snění vyplulo do světa.
Myslím, že každý člověk má silné pouto k místu, kde se narodil. Evi Klepsová svůj vztah k Lukavici vyjadřuje ve svých knížkách a článcích z historie Dolnolukavicka, lásku paní Gerzanicové k rodné staré Roudné vyzvánějí už nějaký čas nové zvony, které na památku svých rodičů básnířka pořídila do kostela Všech svatých na Roudné. Slýchám je třikrát denně, protože jejich hlas doléhá do lochotínské nemocnice, kde pracuji, ty zvony a ty verše zní stejně sladce!

Blanka Zahradníková