Obsah

Historie Dolní Lukavice

 

Historie Dolní Lukavice Historie Lišice
Dolní Lukavice Lišice
   
Historie Snopoušovy Historie Krasavce
Snopoušovy Krasavce
   
Historické postřehy - Eva KlepsováHistorické pohlednice

Historické postřehy
Evy Klepsové

Historické pohlednice
 
   

Kroniky Dolní Lukavice

  www.portafontium.cz

 

Kronika obecné školy 1907 - 1919

Kronika Dolní Lukavice 1929 - 1946

Kronika Dolní Lukavice, Horní Lukavice,
Snopoušovy, Krasavce, Lišice 1986 - 2000

Seminární práce - Vesnice Snopoušovy - popis vesnice a staveb - Středověký dům – DUM

 

  Informace o obcích Dolnolukavicka

            Rozlehlá ves položená v údolí při řece Úhlavě asi 3 km severně od Přeštic.

    Lukavice je poprvé zmiňována k roku 1216, kdy se odtud píše Štěpán, roku 1243 a 1245 bratři Bohuchval a Vitla, jméno Vitla se vyskytuje v pramenech i ve 14. století. V Lukavici sídlil jeho bratr Wilman, jeho vdova Zdeňka ustanovila roku 1366 Vitlu jako nového faráře v Lukavici. Roku 1379 je vlastníkem Lukavice Vojslav a pul lánu zde měl jakýsi Otík. Pro toto období se většina pramenu týká zdejšího kostela a obsazeni fary. Roku 1423 seděl na tvrzi Jan z Talmberka, ovšem patronem kostela byl v této době Štěpán z Lukavice.

     Dle berní ruly patřil roku 1654 statek Ottovi Jiřímu z Helverssenu a ve vsi hospodařilo 7 sedláku a 6 chalupníku a byl zde i jeden Žid. Dle tereziánského katastru zde o sto let později bylo 23 hospodářů, panský mlýn o 3 kolech a stoupě a 4 Židé (krejčí, podomní obchodník, obchodník s peřím, plátnem a tabákem), poddaní si komisařům stěžovali na nadměrné zatížení robotou. To již držel Lukavici František hrabě Morzin, který zde nechal vystavět rozlehlý barokní zámek jako hlavní sídlo rozrůstajícího se panství. Roku 1780 prodal Karel Josef hrabě z Morzína celé panství Karlu Bedřichovi hraběti z Hatzfeldu, vykonávajícímu tehdy úřad státního ministra vnitřních věcí. V letech 1758 - 1760 byl zámeckým kapelníkem proslulý Josef Haydn. Po čtrnácti letech koupil zámek Hugo Damián hrabě ze Schönbornu, který z panství roku 1811 vytvořil fideikomis. Jeho nástupce Bedřich Karel přikoupil roku 1818 ještě lužanský statek. Posledním feudálnlm vlastníkem byl Ervín ze Schönbornu, který zemřel roku 1881. Jeho potomci zde působili až do roku 1945. 

 

V roce 1900 zde bylo 122 čp. a 866 obyvatel a pivovar, v Hájích byla těžena malířská hlinka. Velkostatek byl odkoupen po pozemkové reformě jako státní zábor, pak zde po zestátnění byla v letech 1955 - 1962 psychiatrická léčebna. Od roku 1991 - 2000 byl zámek v majetku obce,  byly zde každoročně pořádány Haydnovy slavnosti. V roce 2000 byl vydán zpět do vlastnictví panu Veverkovi. Poslední údaje udávají v Dolní Lukavici 168 domu a 457 obyvatel. Je zde obecní úřad, fara, škola, pošta, hostinec, několik prodejen, zemědělské družstvo. Velké návsi dominuje kostel, na  jižní straně pak zámecký areál, zástavba je tvořena dosud charakteristickými klasicistními statky, vytvářejícími zejména podél silnice na Horní Lukavici půvabný celek. Novější domky většinou postaveny na okrajích, zejména směrem na Přeštice před hospodářským dvorem.

  Zámek je barokní stavbou, vytvořenou ve dvou fázích architektem Jakubem Augustonem mladším, centrální část byla dokončena roku 1708 a boční křidla po roce 1724. Středová část zámku s kupolovitou střechou obsahuje v přízemí průjezdnou klenutou halu, středový hlavni portál. V patře je umístěn hlavní sál, spolu s vedlejšími pokoji nejlépe dochovaný prostor zámku. Zámecká kaple sv. Jana Nepomuckého v severním křidle, vyzdobená freskou Františka Julia Luxe, byla vysvěcena roku 1730. Hodnotný je oltář se sochami Lazara Widmanna. Rozlehlý zámecký park ve francouzském stylu založil Jan Ferdinand Schor a kdysi bohatou sochařskou výzdobu dodal Ondřej Filip Quintainer, dnešní podoba pochází z přírodně krajinářské úpravy realizované v 19. stol.

Před zámkem směrem k návsi je komplex hospodářského dvora a pivovaru s budovami barokního původu, řešenými současně se stavbou zámku. Druhý hospodářský dvůr byl založen na okraji obce při cestě do Přeštic. Na opačném severním okraji vsi stoji velký kontribuční barokní špýchar.
        

V centru návsi stoji kostel sv. Petra a Pavla. Kostel je gotického původu, z teto doby pochází presbytář a obvodové zdivo lodi, Kostel byl již ve 14. stol. farním, kaplanství pak zřízeno r. 1407 Janem z Lukavice k oltáři deseti tisíc mučedníků. Roku 1691 byla opět nadána fara hrabětem z Morzinu. Při  faře, ke které příslušel i kostel v Seči, byl zřízen tehdy vikariát, zahrnující fary v okolí Chudenic až po Přeštice. Kostel raně barokně přestavěn roku 1684 a poté 1734 pravděpodobně J. Augustonem. Je zde uloženo srdce hraběte Ferdinanda z Morzinu a Mane Františky Rajské z Dubnice. Z téměř nečleněných fasád vystupuje v západním průčelí věž s barokním portálem s toskánskými sloupky, nesoucími rozeklaný tympanon. Rovněž boční portály mají bohatou barokní profilaci. Interiér je plochostropý, vložená kruchta je nesena kamennými pilíři. V severní stěně lodi je odkryto drobné gotické okénko. Klenba podvěží je žebrová křížová, gotická. Transept má ve středu plackovou klenbu, boky jsou valeně klenuté, empory jsou plochostropé. Presbytář je valeně klenutý s trojbokými výsečemi v závěru. Sakristie je klenutá plackovou klenbou.

 

Za kostelem umístěna raně klasicistní fara z roku 1800, patrová s mansardovou střechou. Fasády jsou členěny lisenami a kordonovou římsou, z čela vystupuje rizalit. Schönbornský znak je umístěn nad kamenným portálem s datací do roku 1800. Interiér je dvoutraktový, zčásti s valenými klenbami. Před kostelem stoji sloupková barokní boží muka s českým nápisem na soklu: "Léta panie 1741 nákladem Adama Havránka ke cti a chvále bozi postaveno gest".


Ve vsi jsou dvě sochy sv.  Jana Nepomuckého, vrcholně barokní z roku 1714 proti čp. 82 a lidově barokní z roku 1807 na vysokém soklu při mostě. Na severním okraji je ve svahu umístěn dobře dochovaný starý židovský hřbitov, pocházejíjí údajně z konce 15. stol., s náhrobky od 18. stol. Ve vsi žila od  17. stol. velká židovská komunita, která dosáhla největšího rozsahu kol. r. 1837,240 osob představovalo čtvrtinu všech obyvatel. Synagoga z pol. 19. století byla přestavěna na obytný dům, dnešní čp. 93. Za hřbitovem stoji starobylá drobná roubená chalupa. Asi 1,5 km severozápadně zalesněné návrší s přírodní rezervaci Zlín, chránící smíšený les s teplomilnou květenou.

  

Tomáš Karel