Vzpomínka na Růženu Bělonožovou (1903-1990)

Narodila se v roce 1903 v Dolní Lukavici čp. 33 jako Horová domkáři a krejčímu Martinu Horovi z Letin a Kateřině Benešové, dceři šafáře z Horní Lukavice. Pocházela ze šesti dětí. Když jí bylo 14 let, zemřela jí maminka, otec se podruhé oženil a měl ještě syna Miloslava. Po měšťanské škole absolvovala tříleté učení (dámská krejčová) v Plzni, které v roce 1921 zakončila tovaryšskou zkouškou. Při učení si jí zde oblíbila mistrová Markéta Červená, u které dalších šest let šila.  Pracovala 12 hodin denně a brzy onemocněla tuberkulózou.  Přijala pozvání své sestry do Železné Rudy, kde pracoval sestřin manžel u finanční stráže. Zde si na horském vzduchu odpočinula a uzdravila se.  Poté odjela do Prahy, kde žila a pracovala jako švadlena u bohatých pražských rodin po dobu deseti let. Když přišli Němci do Prahy, vrátila se do Dolní Lukavice. Šila v domě čp. 33 a u ní se i některé ženy učily (např. paní Reitspiesová, Krsová z Lišic). Šila též pro zámek – pro paní Veverkovou. 27. dubna 1942 se provdala za Jana Bělonože z Plzně, se kterým měla dvě děti: Jana a Hanu. V roce 1943 zemřela manželka akademického malíře Černého, který slíbil Martinu Horovi, kamarádovi z Letin (oba z Letin pocházeli), že se mohou po její smrti nastěhovat. Z nedostatku místa v domě čp. 33, kde byla v této době rodina Horova a kampelička, se manželé Bělonožovi nastěhovali do domu čp. 105, který od Václava Černého později odkoupili.  Při dětech nějaký čas šila, poté pracovala v Drutexu jako domácí švadlena, v místním JZD a též šila pod obecním úřadem. Dům po jejích rodičích Horových později odkoupili Ibermajerovi. Růžena Bělonožová zemřela v roce 1990 v 87 letech.

Mgr. Eva Horová