Dolní Lukavice - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Koně v Dolní Lukavici – nahlédnutí do minulosti

Koně v Dolní Lukavici – nahlédnutí do minulosti

O koně v Dolní Lukavici nikdy nouze nebyla. Byly zde koně panské a pak každý větší sedlák měl několik koní pro práci na polích či k zapřažení do bryčky.

Koně v Dolní Lukavici – nahlédnutí do minulosti

O koně v Dolní Lukavici  nikdy nouze nebyla. Byly zde  koně panské a pak každý větší sedlák měl několik koní pro práci na polích či k zapřažení do bryčky. Zámecké konírny se nacházely na místě nynějšího rodinného domu č.p. 130 (Bělohlávkovi), kde měli dle slov pamětnice paní Průchové lepší  koně k zápřahu do kočáru a koně jezdecké. O ně se staral podkoní. Další panské konírny se nacházely v místech nynějšího obecního úřadu směrem k obchodu bývalé Jednoty, kde se říkalo „Na place“ zde měli ustájené koně pro pivovar – k rozvozu piva atd. Poslední konírny stávaly „Ve dvoře“, kde koně sloužily k potřebám dvora, tedy k práci na polích atd.

Kladný vztah ke koním měli Morzinové i Schönbornové. Mnoho Morzinů zastávalo vysoké vojenské funkce a rakouská šlechta Schönbornů  byla známá pořádáním dostihů, honů atd. Asi největším milovníkem koní byl Karel ze Schönbornu, který do koní investoval tolik peněz, až se zadlužil. K výcviku koní sloužila pastvina zvaná Rajčůl, která se táhla po levé straně polní cesty od Dolní Lukavice až k soše sv. Vojtěcha (nyní kříž).  Název pocházel z německého názvu Reitschule (jezdecká škola). Panstvo se zde také učilo jezdit na koních.

Koně byly ve vesnici vždy potřeba, nejen k práci na polích (koně byly v každém větším hospodářství: Rund, Havránek, Regner, Kabát, Oto, Uzel, Petr, ve mlýně atd),  ale rovněž potřebné  při dožínkách a dalších slavnostech, při pohřbech atd.

Eva Klepsová

  Pohřeb člena Sokola Sokolovská slavnost

Datum vložení: 5. 4. 2013 0:00
Datum poslední aktualizace: 5. 4. 2013 0:00
Autor: Správce Webu