Dolnolukavický první máj ve vzpomínkách pamětníků

Jako na každé vesnici, tak i u nás se 30. dubna stavěla májka. Dříve to v DL bylo u staré kovárny (čp. 29), která stála v místech dnešní křižovatky.  Chlapci z lesa přivezli májku a zbavili jí kůry. Děvčata ji pak zdobila krepovým papírem. Chlapci ji pomocí dřevěných tyčí ručně zdvihali a upevnili, aby stála.  V noci museli májku hlídat, aby jim ji kluci z okolních vsí nepodřízli. To znamenalo ostudu. V 50. letech 20. století ji např. hlídali J. Šerý, F. Krížek a další.  Karel Šebesta sdělil: „V noci z 30. dubna na 1.května se chodilo po vsi a psaly se různé nápisy. Nejprve, když ještě byly prašné cesty, se tak činilo vápnem na vrata a později se psalo vápnem na silnici (když už byly asfaltky). Jednalo se o různé legrační vzkazy. Jeden vzkaz byl napsaný na silnici u hřbitova a stálo na něm: Byl krásný večer, první máj, Zdeněk s Ivanou šel v háj, za nimi další dvojice, Karel a jeho Alice. Kradly se pantofle, přibíjely se na májku. Jednou jsme na májku přivázali i Švancarovic pukla.“ 

Pan Jan Bělonož st. sdělil: „Za mého dětství kluci rozebrali menší žebřiňák paní Dolanské a složili ho pod přístřeškem na váze, která se nacházela v místech dnešní klubovny čp. 142. Na stožár na sušení hasičských hadic kluci vytáhli menší předměty, jako např. vozík.“  Další pamětníci se shodli, že na nápisech většinou bylo zmíněno něco ve smyslu: kdo, s kým, proč a psaly se i šipky. Ráno se každý podíval, co má napsáno. To, co nebylo příliš příjemné, lidé vydrhli rýžákem a tak každý hned věděl.

To bylo patrně ještě před sedmou ráno, kdy obyvatele vzbudil obecní rozhlas, který vyhrával různé lidové budovatelské písně. V tuto dobu už každý musel vstát a připravit se do průvodu, protože v osm ráno měli všichni sraz u školy v DL. Každý si oblékl to nejlepší, co doma měl, muži zpravidla chodili v obleku, ženy v šatech nebo s kostýmku. Domy za socialismu bývaly vyzdobené československými a ruskými vlajkami. Ti, co neměli držák na vlajku, za okna vylepili alespoň praporky. Děti v místní škole s paní učitelkou Z. Babkovou vyráběly mávátka do průvodu. V průvodu nesměly chybět transparenty, dle dobových fotografií víme, že hodně transparentů mělo zejména JZD v Dolní Lukavici. V osm hodin vycházela Maškova kapela, v 50. letech všichni vycházeli od hospody U Bílé růže, později od základní školy.  Po Maškově kapele v průvodu šli představitelé MNV Dolní Lukavice, pak děti a paní učitelky, za nimi spolky (sokolové, hasiči…), představitelé JZD a jako veřejnost průvod uzavírala.  Pan Bělonož sdělil: „V padesátých letech se nejprve šlo ke státní silnici, tam se připojili hornolukavíčtí občané a všichni po státní silnici pokračovali (tehdy byl malý provoz) do Přeštic na hřiště. Tam bylo seřadiště všech průvodů. Pak všichni směřovali na přeštické náměstí, kde byla tribuna, vše skončilo na konci náměstí, kde je dnes drogerie Teta.“   Pamětnice paní Hrdinová sdělila: „Matně si vzpomínám, že jsme se shromažďovali před Netrvalojc a chodili jsme do sokolovny na bývalé cvičiště. Doma jsme za okny měli praporky zapíchnuté u kytek v květináči.“ V roce 1968 se vycházelo od školy a šlo se na hřiště do sokolovny. Tam hrála kapela, byl zde projev a občerstvení.  1.5. 1968 v Maškově kapele hrál  např. V. Kašpar, K. Hůla, K. Šlouf, E. Hnízdil, V. Kvídera, J. Michal, J. Herboček, J. Uzel, J. Dolanský a další. „Vše v roce 1968 organizoval předseda MNV v Dolní Lukavici pan Bohuslav Brož.  Od roku 1969 se první máj jezdil slavit do Přeštic autobusem, který odjížděl od školy, objednala ho vždy Obec (tehdejší MNV). Autobus zastavil na kraji Přeštic a tam byly osazené dvě májky. Pak všichni kráčeli na přeštické náměstí.“ sdělil pan Bělonož. Dle pamětníků víme, že i počasí mělo tehdy své rozmary a např. na prvního máje v roce 1980 poletoval sníh, když lidé čekali na autobus do Přeštic.