„Jéžiš, tady je to krásný…jako v Krumlově !“
Tak zní legendární hláška ze Slunce, sena… Na tenhle nadšený výkřik doktora Káji Kroupy jsem si vzpomněla, když jsem počátkem května provázela svého příbuzného po Lukavici. A ještě ke všemu měl opravdu s sebou dudy- hraje ve folklorním souboru a byl si je nechat ve Stodě opravit……
Takhle nějak podobně reagoval bratránek Ivan. Ivan Fabián je vnukem dědova bratra Jaroslava Fremra. Velký milovník památek a historie, tramp a muzikant podnikl tuto cestu z jižních Čech, kde žije, nejen kvůli porouchanému nástroji, ale hlavně chtěl znovu navštívit místa, kde vyrůstala jeho matka Marie. V dubnu uplynulo deset let od její smrti.
Ivan prošmejdil celé okolí Lukavice, naposledy tu byl asi před šesti lety. A nyní byl zcela u vytržení, jak se obec za tu dobu změnila, jak zkrásněla. Pověřil mne, abych vyslovila jeho veliké uznání zastupitelům i občanům obce za ten ohromný kus práce, která zde byla vykonaná. Jak je vše upravené, uklizené, udržované! Vzorně upravený hřbitov, okolí kostela, pomníku padlým, klubovny…on tedy vlezl i do Sokolovny, i tam ho ochotně provedli / asi pan Pelc /, když se představil a vysvětlil, že jeho děda ji pomáhal stavět.
Samozřejmě jsem ho navigovala i k nově opraveným sochám světců, tam se vypravil ještě pozdě večer a byl nadšený. Na cestu domů jsem mu zabalila knihu o Lukavici a poslední číslo Hlasatele, kde byla shodou okolností právě popisována historie rodu Fremrů. Obojí se mu hrozně líbilo, nechtěl ani věřit, že autorkou tak rozsáhlého díla a dalších článků a postřehů je tak mladá badatelka.
Ivanova návštěva byla nečekaná, jeho chyba- byla bych požádala majitele Haydnova domu o umožnění návštěvy - v tomto domě jeho praděd, děda a strýc měli pekařskou dílnu. Snad při příští návštěvě, která prý se uskuteční brzy.
Blanka Zahradníková