Oslavy svátku matek v minulosti

Slaví se v různé dny na mnoha místech po celém světě, vychází se z různých tradic. Letos u nás tento svátek připadá na neděli 9. května. Děti obdarovávají své maminky maličkostmi a květinami. Myšlenka tohoto svátku vznikla roku 1907 na počest Anny ReevesJarvisové, která bojovala za práva matek. Poprvé byl veřejně slaven o rok později. V roce 1914 vyhlásil tehdejší prezident USA Woodrow Wilson první oficiální oslavu Dne matek coby celonárodního svátku, konající se druhou květnovou neděli. V Československu se začal tento den slavit až v roce 1923.  Jeho propagátorkou byla Alice Masaryková (1879-1966).  Po druhé světové válce byl postupně zatlačován do pozadí oslavami MDŽ slaveného vždy 8. března, ale i přesto se dál v některých rodinách připomínal. Po roce 1989 se opět začal slavit veřejně. MDŽ se ale zachovává také, podobně, jako v jiných zemích. V některých zemích se oba svátky sloučily.

Postupem času se do oslav svátku matek začala zapojovat jistými aktivitami i škola a školka. Školní kronika Dolní Lukavice z let 1919-1961 uvádí: „Dne 12. května 1946 v den Svátku matek uspořádali žáci mateřské školy besídku. Přednesli básně maminkám, darovali maminkám jabloňové květy a srdíčka, zazpívali písně, zatančili tanečky a předvedli různé hry. Maminky byly velmi spokojené.“ Děti maminkám také vyráběly přáníčka, vyšívaly, lepily, vystřihovaly, kreslily obrázky apod. Tyto činnosti přetrvávají až do dnešní doby. Nejtradičnějším dárkem jsou pro tento den květiny, ať už řezané nebo v květináči. Miloslava Hrdinová (*1940), rodačka z Dolní Lukavice čp. 116 vzpomíná: „Na besídku ke Dni matek si vzpomínám jen velmi matně, na jedné z nich jsem hrála vlaštovku s papírovými křídly. Pamatuji si, že jsme si ve škole kupovali dárečky pro maminky. V paměti mi utkvělo hliněné srdíčko s reliéfem. S taťkou jsme vždy chodili do zahradnictví k panu Topinkovi pro primuli nebo hyacinty. Květník vždy tatínek obalil do růžového krepového papíru a převázal stužkou ve stejné barvě. Okraj papíru utvořil zvlněný volánek. Dodnes si pamatuji na tu vlhkou vůni skleníku a květin, a jak moc jsem se vždy těšila, až půjdeme mamince pro kytičku. Maminka mi říkala, že na Den matek v roce 1940 jsem měla jako tří měsíční miminko v kolébce na sobě položené přáníčko s kytičkou pro maminku. Den matek se u nás doma slavil, a to hlavně díky mému pozornému tatínkovi.“Marta Vokračková, rodačka z Hradčan čp. 91 sdělila: „V květnu jsme vždy vyráželi do „Třetího lesa“ na konvalinky. V lese bylo několik míst, která se vždy úplně bělala. Zasedli jsme a trhali. Část konvalinek jsme doma předali mamince ke Svátku matek, část svázali a odnesli paní učitelce do školy do Chlumčan.“Kytičku také mamince nosila Marie Dražská, rozená Komorousová (*1939) z Lišic. Prozradila: „Na svátek matek se nikdy nezapomínalo. Ve škole jsme maminkám vyráběli přáníčka, na louce natrhali kytičku, kde jsme co našli. Někdy mi macešky pro maminkudali Hesovi (čp. 87). Rostly jim pod okny. Maminku to vždy potěšilo.“ Karel Hajžman(*1950) z Lišic vzpomíná, jak jako dítě v 60. letech 20. století v lukavické škole při hodinách s paní učitelkou Zdeňkou Babkovou (1935-2020) vyráběl na Den matek ozdobné květináče, srdíčko na špejli a další výrobky. Většina pamětníků se shodla na tom, že se maminkám vždy něco vyrobilo a dala květina.

Na maminku vzpomínal Antonín Staněk (1936-2021), lišický rodák: „Matka (1906-1995) pocházela z rodiny váženého sedláka v Lužanech. Měli též hospodu, kterou většinou pronajímali. Jedním z nájemců byli rodiče paní Duchkové, která později žila v Přešticích a byla celoživotní kamarádkou matky. Jako dítě prodělala matka španělskou chřipku. Za to že přežila, dostala zlaté hodinky, které měla celý život. Po absolvování obchodní školy byla zaměstnána do doby, než se provdala v Okresní nemocenské pojišťovně v Přešticích.Když se i matka musela v Lišicích plně věnovat živnosti a byli jsme malé děti, zjednávala si na některé domácí práce (praní a úklid) některé ženské z Lišic (Našincová, Škrábková), které si rády přivydělaly. O mne jako dítě pečovala slečna Valentová (malá paní s hrbem, která měla určitý vztah ke Karlovým Varům, o kterých, včetně hotelu Pupp, často vyprávěla).“ Na maminku vzpomíná Jaroslava Peclová (*1944), rodačka ze Snopoušov:„Moje matka se jmenovala Marie a byla rozená Blínová z Netunic (1920 - 2004). Stejně jako táta byla pracovitá a hodná. Také se jako mladé děvče měla co otáčet a celý život se nadřela a nakonec pracovala v JZD. Měla velice hezký vztah se svou tchýní, mojí babičkou. Když babička Barbora v roce 1964 zemřela, velmi jí to zasáhlo.“

Úcta k matce je na místě, protože zejména před mnoha lety nebyla role matky vůbec jednoduchá. Ve venkovských staveních bylo v jedné sednici mnoho dětí. Žena sice nechodila do práce jako dnes, ale musela brzy po porodu plnit své pracovní povinnosti v hospodářství, a tak matky brávaly své děti v letních sezónních pracích s sebou na pole, ukládaly je v koších nebo jen plachetkách na meze, do stínu křoví apod. Rodina mívala velký počet dětí, z nichž velké procento zemřelo.Děti umíraly nejčastěji hned po porodu. V některých rodinách se dospělosti dožilo jen málo dětí,pro příklad uvádím rodinu Švajcrovu z Lišic čp. 8. Petr Švajcr (*1907) měl s manželkou Marií (*1914) dvojčata Jaroslavu a Marii (*1938, zemřely po porodu), Marii (* 1940, žije v Krasavcích čp. 36), Petra (1943 - 1946), Hanu (*1947, zemřela v půl roce), Petra (* 1949, zemřel v dětském věku), Jiřího (*1955, žil s rodinou v Lišicích čp. 8). Jen dvě děti z celkových sedmi se dožily dospělosti.

 Josef Puchta (*1945) z Dolní Lukavice vzpomíná:  „Narodil jsem se koncem druhé světové války v rodině malorolníků v Dolní Lukavici čp. 9, okres Přeštice, půl hodiny po poledni dne osmého února léta Páně 1945.  Matce bylo 31 let a otci 37 let. Na mé zrození čekali rodiče 6 let. Měl se mi narodit bratr Josef v roce 1939. Bohužel, v těhotenství matka špatně seskočila ze selského vozu a dítě v nemocnici potratila. Dalších pět let se jí nedařilo otěhotnět. Rodiče měli jedno z polí „Za Houvarci“ (za bažantnicí). V této zadní části bažantnice se nachází malá kaplička Panny Marie. Když rodiče v této části pracovali, matka vždy při návratu z pole do kapličky zašla a modlila se k Panně Marii za zrození zdravého dítěte. V zimě roku 1945 se konečně stal zázrak. Narodil jsem se. Z mého narození měli rodiče velikou radost. Jsem proto vymodlené dítě.“ V každé vsi byla porodní bába, která pomáhala při porodu. V Dolní Lukavici dlouhá léta tuto činnost vykonávala paní Barbora Rojtová, jejíž kufřík s náčiním se dnes nachází ve sbírce Domu historie Přešticka.

Smutné také bylo, když malé děti osiřely. To se na Přešticku také stávalo. O maminku např. přišla v roce 1926 dvojčata Marie a Josef Kotousovi (*1926) z Dolní Lukavice. 24. května 1945 byla nešťastnou náhodou a neúmyslně zastřelena dvaatřicetiletá Marie Trylčová z Hradčan čp. 108, maminka dvou dětí – syna Ladislava (*1933) a dcery Marie (*1943). Její památku připomíná pomníček na Hradčanech u cesty s nápisem „ „Na věčnou paměť Marie Trylčové † 24. 5. 1945.“

Mgr. Eva Horová