Nemoci na Lukavicku

Mor se na lukavické farnosti objevil v letech 1771-1772.  Lukavický farář Josef Vorel v kronice uvedl, že celkově při epidemii u nás zemřelo 267 osob a 666 bylo zaopatřeno svátostí. Když mor pominul, v roce 1832 se k nám přiblížila cholera. Přenášela se převážně pitnou vodou. Písmák Mašek napsal: „V tomto roce jest se ta strašlivá nemoc hned na začátku roku k nám přiblížila a to v celém klatovském kraji, právě na našem panství do vesnice, a tak za 8 neděl 21 lidí z tohoto světa na věčnost sprovodila a hned dále po celém kraji ukrutně jest se rozmáhala.“  Po celé 19. století lid trápily pravé neštovice. Až v roce 1919 bylo v Československu uzákoněno povinné očkování. Ve druhé polovině roku 1918 na Lukavicku vypukla španělská chřipka, která si vyžádala nejen dětské oběti, ale nevyhnula se ani dospělým a učitelskému sboru. Kronika uvádí: „Žel nebylo nám dlouho popřáno společně vyučovat, neboť již koncem měsíce září vypukla na osadě zdejší infekční nemoc zvaná španělská chřipka, která zhoubně se pak rozšířila mezi školní mládeží i mezi dospělými občany. Tato nemoc vyžádala si značné oběti mezi občanstvem i školními dítkami."   Během 16 dní od vypuknutí se konalo 10 pohřbů. Z dívek zemřely: Marie Heindlová (z Horní Lukavice), Barbora Hrubá (z Dolní Lukavice čp. 47), Anna Hrubá (z Dolní Lukavice čp. 51) a Marie Sýkorová (z Dolní Lukavice čp. 7), Kateřina Fremrová (z Dolní Lukavice čp. 82). Častý druh úmrtí bylo také na tuberkulózu (lidově souchotě, úbytě). Za 2. světové války lid trápil záškrt. I tato nemoc si vyžádala mnoho dětí z lukavické školy, přestože se od 30. let 20. století v lukavické škole očkovalo. Zápis z roku 1937 uvádí, že bylo naočkováno 41 dětí, přeočkováno 128. (Za očkování se platilo 15Kč, za přeočkování 5 Kč). Na záškrt zemřela např. Anna Toušová, Ludmila Urbanová (rok 1941), Karel Bauer, Jarmila Dvořáková, Jiřina Kalčíková, Danuše a Jaroslav Prachovi (rok 1943) a mnohé další. Když pominul záškrt, objevila se u nás spála. Lukavická škola byla několikrát uzavřena. Např. na podzim 1940 onemocněli žáci druhého ročníku Miloslav Vokáč a Karel Hůla, v červnu 1941 Anděla Kokošková, v dubnu 1942 spálu chytil Jiří Turek z Dolní Lukavice. Podlahy třídy byly po každém výskytu ihned vydesinfikovány lysolem. V polovině padesátých let 20. století začal děti trápit černý kašel. Nejvyšší počet nakažených byl v roce 1955. V padesátých letech školu také trápila žloutenka.Několikrát byla uzavřena škola. V roce 1950 došlo k epidemickému rozšíření žloutenky, lékař nařídil na 14 dnů školu zavřít. Prostory školy byly desinfikovány roztokem.

Eva Horová