Obec Dolní Lukavice
obecDolní Lukavice

Aféry na Lukavicku

Aféry na Lukavicku

 

V pondělí 7. listopadu Český rozhlas Plzeň vysílal v rámci pořadu Zločiny staré Plzně a okolí díl o Dolní Lukavici. Týkal se zločinů Josefa Fládra. Informace o něm rovněž najdete také v knize Evy Klepsové - Zajímavosti, záhady a zvyklosti farnosti DL. Autorka knihy prostudovala řadu historických pramenů. Školní kronika 1919-1961 se na stranách 35-36 zmiňuje o jeho školáckých deliktech: „Žáci páté třídy konkrétně Josef Fládr, Josef Průcha a Václav Levora, vesměs z Dolní Lukavice, byli přistiženi při krádeži cukroví z výkladní skříně v Přešticích. Konaným šetřením čet-nickým vyšlo najevo, že krádeže opakovali již častěji nejen v Přešticích, ale také v Dolní Lukavici. Věc byla předána soudu. Ten nezletilé mladíky na základě jejich do-znání odsoudil na tři dny vězení podmíněně."

Reakci na vysílání nám zaslal pan Jaromír Chmelík z Horní Lukavice.

Poslouchal jsem vyprávění o lukavickém občanovi Fládrovi. Pravděpodobně jsem se s ním jednou setkal. Bylo to před „Iciánojc“ (čp. 103 v DL). Měl zde rozbalené malířské nádobí a maloval sýpku. Měl na sobě americkou vojenskou košili a půso-bil jako světák. Několikrát jsem si na něj vzpomněl, protože se mi z Lukavice ztra-til. Také vzpomínám na dolnolukavické občany Matese Štouchese (jak se jmeno-val nevím, ale tak se mu říkalo), na Karla Chmelíře, kterého když jsme požádali, tak se fackoval, ale stálo nás to část svačiny. Mates chodil bez ponožek, nosíval boty s dřevěnou podrážkou (kudláky), byl pořád dobře naladěn, často i u nás v Horní Lukavici byl žebrotou a bědoval, že má studenou postel. Vždycky něco dostal. V každé vesnici se našli zajímaví lidé, teď se mně zdá, že už tomu tak není.

Díl o lumpovi Fládrovi si poslechnete zde:

https://plzen.rozhlas.cz/…/33

V pondělí 25. července 2022 se poprvé vysílalo vyprávění Mgr. Evy Horové v sérii "Zločiny staré Plzně a okolí"

Reportáž zpracovala reportérka Českého rozhlasu Plzeň Kateřina Dobrovolná

Příběh o kauze na Prusínech si poslechnete zde:

https://plzen.rozhlas.cz/zlociny-stare-plzne-a-okoli-8656314/25

 

Další příběhy vysílané v rádiu budeme postupně zveřejňovat.

 

Nyní přinášíme aféry, které se staly v obcích spadajících pod Dolní Lukavici.

 

SNOPOUŠOVY

Jak robotník nafackoval šafáři

Jedna aféra se stala v malé obci Snopoušovy. Ve Snopoušovech stával panský dvůr, který patřil hraběti ze Schönbornu, majiteli panství Dolní Lukavice. Ke dvoru patřily nejen obytné a hospodářské budovy (chlévy, stodoly), ale také škrobárna, sušárna, dřevárna, myslivna, ovčín. Kolem dvora se nacházely pole nejlepších kvalit. Pracovali zde tzv. robotníci za nelidských podmínek. Za obživou sem chodili nejen snopoušovští, ale také z okolních obcí, z Hájů, z Předenic a Střížovic.  Robotníci pracovali od rána do večera, byli biti, oběd a večeři svým mužům (snopoušovským) na pole nosily jejich ženy. Přespolní po práci již pozdě večer nejezdili domů, ale přespávali v hluboké rokli nad domem kde se po chalupě říkalo "U Davidů".  Byly žně, psal se konec července roku 1848 a robotníkovi Přibáňovi ze Snopoušov čp. 8 již došla trpělivost. Když na ně šafář křičel, honil je po poli s bičem, otočil se na něj a dal šafářovi facku.  Ten to nečekal a začal pohrozil Přibáňovi, že to tak nenechá a postaví ho před soud.  To se také stalo, vše nahlásil hraběti a začalo se to řešit.  Přibáň se bál, ale nakonec vše dopadlo, protože než se k tomuto případu soud dobral, došlo ke zrušení roboty - 7. září 1848 a robotník tak ušel velkému trestu. Robotníkům bylo sice ulehčeno, ale dřina jim zůstala. Pracovali za velmi malý plat - v letech 1890-1910 např. za 18 krejcarů za den, před první světovou válkou v roce 1912 byl plat zvýšen na 30 krejcarů denně, za první republiky v roce 1918 plat činil 1 korunu za den.  V zimě byl plat nižší a v létě vyšší.  Hrabě pracantům dával v létě 1 litra piva mužům a půl litru piva ženám. Po konci žní byla v Dolní Lukavici uspořádána dožínková muzika.

 

KRASAVCE

Mrtvola v potoce

Další aféra se stala 2.září 1864 v obci Krasavce. V potoce v rokli před obcí bylo nalezeno tělo novorozence. Ihned to bylo oznámeno na policii a na místo se dostavila porodní bába Zuzana Turková z Krasavec, která mrtvolku soudně ohledala. Dítě nejevilo žádné známky života. Na toto místo se zanedlouho seběhla celá vesnice. Vyšetřování skončilo po krátké době bez úspěchu a pachatelka, která sem dítě odhodila, nebyla nalezena. Tělo novorozence bylo ještě ten samý den pohřbeno.

 
DOLNÍ LUKAVICE
Četníci hledají toho, komu padnou boty
Někdy v polovině 30. let 20. století panský fořt, pan nadlesní Podlesák, se se svou rodinou v létě vydal kamsi na dovolenou. Pana faráře Klejnu pověřil zaléváním květin a kontrolou bytu a kanceláře proti vykradení. Rodinu Padlesákových dovezl na nádraží k vlaku jeden lukavický sedlák s bryčkou. V té době na vsi okouněl hochštapler Fládr. Viděl, jak celá rodina nasedá do bryčky a nakládají s sebou i velké kufry. Hned mu došlo, že odjíždějí na několik dní pryč a tudíž byt bude opuštěn. Vesele si řekl: „To bude krásná příležitost k vykradení. Nikdo nás při té činnosti nebude rušit.“ Rozhodl se, že si na tu zlodějnu přizve i Frantu Zedníka. Stanovili si jeden den večer, zřejmě sobotu. Dveře otevřeli šperhákem a vešli do bytu. Okna zastínili závěsy, rozsvítili světlo a začali prohledávat byt. Při tom hledání uviděl Josef Fládr housle. Hned, jak je uviděl, dostal dobrý nápad. Rozhodl se, že si na housličky zahraje. Vyzul si boty, vklouznul nohama do pantoflí pana nadlesního a začal hezky hrát. Takže Franta Zedník hledal úspory a Josef Fládr mu k tomu hezky vyhrával. Mezitím se přiblížila půlnoc.
Pan farář Klejna byl v té době na odchodu z hospody V Dírce (čp. 111). Katoličtí kněží totiž neměli dovoleno po půlnoci vysedávat v hospodách a popíjet tam alkoholické nápoje. Hospoda Dirka pana Krause byla vzdálena od lesního úřadu (dnes mateřská škola čp. 199) asi 50 m. Farář se rozhodl, že lesní úřad ještě zkontroluje. Když přišel k budově, zjistil, že se v budově svítí a někdo tam hezky hraje na housle. Bylo mu to moc divné. Že už by se Padlesákovi vrátili a jemu nic neřekli? Měl přeci jejich klíče od domu. Vzal za kliku u dveří, ale dveře nešly otevřít. Sáhl do kapsy pro klíč a dveře chtěl odemknout. Zjistil, že zámek je otevřený a dveře že jsou zevnitř zajištěny závorou. Pořádně zabušil na dveře a okno ze dvora. Ti dva lumpíci uvnitř zjistili, že je zle a dveřmi zpátky už odejít nemohou. Josef hodil housle na postel a dral se k oknu na zahradu. To již bystrý Franta otevíral. Oba vyskočili z okna do zahrady, dále do zámeckého parku a odtud pryč domů. Jenže Josef Fládr vyskočil jen v pantoflích. Svoje boty zanechal v budově. V tom spěchu jaksi na ně zapomněl. Farář po chvíli bouchání na dveře a okno pochopil, že něco není v pořádku. Nikdo mu nepřišel otevřít a hudba na housličky přestala hrát. Začal obcházet budovu. V zadní části, tj. v zahradě, uviděl okno otevřené. Nechal přivolat četníky z Přeštic. Četník po žebříku vlezl oknem do domu a panu faráři otevřel vchodové dveře. Dále zajistil housle na otisky ruky a prstů. Pan farář zajistil boty po zloději. Zjistil totiž, že tam ty boty nepatří. Po rozednění ukázali policisté tyto boty několika lukavickým občanům. Několik občanů se shodlo, že  tyto  boty  by mohly patřit Josefu Fládrovi. Ihned se za ním vydali do chudobince a přikázali mu, aby jim ukázal svoje boty. Začal se vymlouvat, že je dal ševci do opravy. Četníci ho posadili na židličku, ukázali mu ty nalezené boty a nasadili mu je na nohy. Padly mu jako ulité. Jeden četník na něj zařval: „Obviněný Josefe Fládře, kdyby vám to ještě nestačilo, máme vaše otisky prstů na houslích.“ Nasadili mu pouta a odvezli ho do Přeštic k panu soudci. Pan soudce na něj uvalil vazbu a již v Přešticích zůstal. Nalezené peníze odevzdal, zbytek tam po jeho bratrovi poslal i Franta Zedník. Odseděl si několik týdnů ve vězení u Okresního soudu v Přešticích.
Na závěr je třeba dodat, že lup nebyl výnosný. Šperky měla milostivá paní s sebou na dovolené, většinu peněz si také vezli s sebou. Doma zanechali jen několik stokorun. Takže lupiči měli asi nejvíce radosti z houslové hry.
 

Jak robotník nafackoval šafáři

Jedna aféra se stala v malé obci Snopoušovy. Ve Snopoušovech stával panský dvůr, který patřil hraběti ze Schönbornu, majiteli panství Dolní Lukavice. Ke dvoru patřily nejen obytné a hospodářské budovy (chlévy, stodoly), ale také škrobárna, sušárna, dřevárna, myslivna, ovčín. Kolem dvora se nacházely pole nejlepších kvalit. Pracovali zde tzv. robotníci za nelidských podmínek. Za obživou sem chodili nejen snopoušovští, ale také z okolních obcí, z Hájů, z Předenic a Střížovic.  Robotníci pracovali od rána do večera, byli biti, oběd a večeři svým mužům (snopoušovským) na pole nosily jejich ženy. Přespolní po práci již pozdě večer nejezdili domů, ale přespávali v hluboké rokli nad domem kde se po chalupě říkalo "U Davidů".  Byly žně, psal se konec července roku 1848 a robotníkovi Přibáňovi ze Snopoušov čp. 8 již došla trpělivost. Když na ně šafář křičel, honil je po poli s bičem, otočil se na něj a dal šafářovi facku.  Ten to nečekal a začal pohrozil Přibáňovi, že to tak nenechá a postaví ho před soud.  To se také stalo, vše nahlásil hraběti a začalo se to řešit.  Přibáň se bál, ale nakonec vše dopadlo, protože než se k tomuto případu soud dobral, došlo ke zrušení roboty - 7. září 1848 a robotník tak ušel velkému trestu. Robotníkům bylo sice ulehčeno, ale dřina jim zůstala. Pracovali za velmi malý plat - v letech 1890-1910 např. za 18 krejcarů za den, před první světovou válkou v roce 1912 byl plat zvýšen na 30 krejcarů denně, za první republiky v roce 1918 plat činil 1 korunu za den.  V zimě byl plat nižší a v létě vyšší.  Hrabě pracantům dával v létě 1 litra piva mužům a půl litru piva ženám. Po konci žní byla v Dolní Lukavici uspořádána dožínková muzika.
 
Četníci hledají toho, komu padnou boty
Někdy v polovině 30. let 20. století panský fořt, pan nadlesní Podlesák, se se svou rodinou v létě vydal kamsi na dovolenou. Pana faráře Klejnu pověřil zaléváním květin a kontrolou bytu a kanceláře proti vykradení. Rodinu Padlesákových dovezl na nádraží k vlaku jeden lukavický sedlák s bryčkou. V té době na vsi okouněl hochštapler Fládr. Viděl, jak celá rodina nasedá do bryčky a nakládají s sebou i velké kufry. Hned mu došlo, že odjíždějí na několik dní pryč a tudíž byt bude opuštěn. Vesele si řekl: „To bude krásná příležitost k vykradení. Nikdo nás při té činnosti nebude rušit.“ Rozhodl se, že si na tu zlodějnu přizve i Frantu Zedníka. Stanovili si jeden den večer, zřejmě sobotu. Dveře otevřeli šperhákem a vešli do bytu. Okna zastínili závěsy, rozsvítili světlo a začali prohledávat byt. Při tom hledání uviděl Josef Fládr housle. Hned, jak je uviděl, dostal dobrý nápad. Rozhodl se, že si na housličky zahraje. Vyzul si boty, vklouznul nohama do pantoflí pana nadlesního a začal hezky hrát. Takže Franta Zedník hledal úspory a Josef Fládr mu k tomu hezky vyhrával. Mezitím se přiblížila půlnoc.
Pan farář Klejna byl v té době na odchodu z hospody V Dírce (čp. 111). Katoličtí kněží totiž neměli dovoleno po půlnoci vysedávat v hospodách a popíjet tam alkoholické nápoje. Hospoda Dirka pana Krause byla vzdálena od lesního úřadu (dnes mateřská škola čp. 199) asi 50 m. Farář se rozhodl, že lesní úřad ještě zkontroluje. Když přišel k budově, zjistil, že se v budově svítí a někdo tam hezky hraje na housle. Bylo mu to moc divné. Že už by se Padlesákovi vrátili a jemu nic neřekli? Měl přeci jejich klíče od domu. Vzal za kliku u dveří, ale dveře nešly otevřít. Sáhl do kapsy pro klíč a dveře chtěl odemknout. Zjistil, že zámek je otevřený a dveře že jsou zevnitř zajištěny závorou. Pořádně zabušil na dveře a okno ze dvora. Ti dva lumpíci uvnitř zjistili, že je zle a dveřmi zpátky už odejít nemohou. Josef hodil housle na postel a dral se k oknu na zahradu. To již bystrý Franta otevíral. Oba vyskočili z okna do zahrady, dále do zámeckého parku a odtud pryč domů. Jenže Josef Fládr vyskočil jen v pantoflích. Svoje boty zanechal v budově. V tom spěchu jaksi na ně zapomněl. Farář po chvíli bouchání na dveře a okno pochopil, že něco není v pořádku. Nikdo mu nepřišel otevřít a hudba na housličky přestala hrát. Začal obcházet budovu. V zadní části, tj. v zahradě, uviděl okno otevřené. Nechal přivolat četníky z Přeštic. Četník po žebříku vlezl oknem do domu a panu faráři otevřel vchodové dveře. Dále zajistil housle na otisky ruky a prstů. Pan farář zajistil boty po zloději. Zjistil totiž, že tam ty boty nepatří. Po rozednění ukázali policisté tyto boty několika lukavickým občanům. Několik občanů se shodlo, že  tyto  boty  by mohly patřit Josefu Fládrovi. Ihned se za ním vydali do chudobince a přikázali mu, aby jim ukázal svoje boty. Začal se vymlouvat, že je dal ševci do opravy. Četníci ho posadili na židličku, ukázali mu ty nalezené boty a nasadili mu je na nohy. Padly mu jako ulité. Jeden četník na něj zařval: „Obviněný Josefe Fládře, kdyby vám to ještě nestačilo, máme vaše otisky prstů na houslích.“ Nasadili mu pouta a odvezli ho do Přeštic k panu soudci. Pan soudce na něj uvalil vazbu a již v Přešticích zůstal. Nalezené peníze odevzdal, zbytek tam po jeho bratrovi poslal i Franta Zedník. Odseděl si několik týdnů ve vězení u Okresního soudu v Přešticích.
Na závěr je třeba dodat, že lup nebyl výnosný. Šperky měla milostivá paní s sebou na dovolené, většinu peněz si také vezli s sebou. Doma zanechali jen několik stokorun. Takže lupiči měli asi nejvíce radosti z houslové hry.
Datum vložení: 14. 8. 2022 19:30
Datum poslední aktualizace: 12. 1. 2023 20:48
Autor: Správce Webu

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Aktuální počasí

dnes, pátek 29. 3. 2024
polojasno 19 °C 3 °C
sobota 30. 3. skoro jasno 22/7 °C
neděle 31. 3. zataženo 15/9 °C
pondělí 1. 4. slabý déšť 11/7 °C