Obsah

            Zámek v Dolní Lukavici

 Zámek v Dolní Lukavici

 

 

 Zámecký park v Dolní Lukavici
 
     I když dnes zámecký park v Dolní Lukavici není co býval, stále se může chlubit starými a cennými velikány (duby, tisy), jezerem a bažantnicí kde dnes příliš bažantů neuvidíte. V dobách minulých tomu však bylo úplně jinak.
 
    Za doby hraběcí rodiny Morzinů se o stavební úpravy zahrady i parku nejvíce zasloužil Ferdinand Maxmilián Morzin. Zastával funkci císařského královského komořího a tajného rady a patřil k bohatým šlechticům své doby. Postaral se mimo jiné o zřízení bažantnice, kde bylo chováno 40 – 50 bažantů. V té době byla vytvořena francouzská zahrada Janem Ferdinandem Schorem. Počátkem 18. století zřizoval Schor v Dolní Lukavici dokonce zámecké barokní divadlo. Mělo se jednat o menší malebné divadlo, ale zda bylo postaveno či z plánu sešlo se dnes už nedozvíme. Ve stejné době byl zavezen pozůstatek vodního příkopu.
 
   V letech 1808 – 1809 byly provedeny další stavební úpravy. Z rybníku obdélníkového tvaru bylo vytvořeno jezero přírodního tvaru. Architekti se v té době inspirovali zámeckým parkem ve Versailles a na základě plánů byl postaven antický chrámek. To dokazují plány o stavbě. Letohrádek stával na hranici francouzské zahrady a bažantnice. Jednalo se o bílou stavbu kruhovitého půdorysu, kterou nesly čtyři masivní řecké sloupy a byla zakončena kruhovou stříškou. Letohrádek sloužil především k odpočinku šlechty po procházkách zahradou.  V té době v barokní zahradě vyrostlo několik skleníků s exotickými rostlinami. Dochovalo se opět několik plánů skleníků včetně plánu vytápění skleníku. Kolem zámku existoval dále pivovar, vinopalna, úřední dům, myslivna, bažantnice, cihelna, ovčín, vinný šenk, špitál a zámecká kaplička. Kaplička ležela  v nejzazším cípu parku. Jednalo se o výklenek se sochou Matky Boží. Po nějaké době byla přesunuta do zadní části bažantnice kde stojí dodnes. Za Schönbornů byly vystavěny rozsáhlejší konírny a park byl hojně využíván k jízdě na koních. Nejvášnivějším milovníkem koní byl hrabě Ervín ze Schönbornu, o kterém se mezi prostými lidmi vyprávělo, že uštval nejednoho koně. Byl vybudován i psinec a pořádaly se četné hony.
V té době byl park stále obehnán vysokou zdí a na pozemek šlechty nikdo nezvaný neměl přístup. Dnes je tomu jinak, avšak slavná léta zámku i parku, kdy se dámy v dlouhých šatech procházely s krajkovými paraplíčky po pískem vysypaných cestičkách při šumění vodotrysků a služebnictvo nosilo několik chodů zvěřiny či jiných dobrot na stůl, jsou dávno pryč.
 
                                                                                                         Mgr. Eva Klepsová