Obsah

 

                                                            Lípa na Barborce
 
Lípa na BarborceNejstarší strom na půdě, která patřívala k velkostatku netunickému, jest lípa, která stojí na Barborce jako mezník mezi půdou velkostatků Šťahlav a Lukavice vedle cesty do Šnapoušov vedoucí.
Lípa tato bývala velice vysoká, silných větví. Když pak Fistr, lesní příručí z Lukavice r. 1875 v ní oheň rozžal aby z ní kunu, která se skryla do vykotlaného prostředku lípy, vypudil, byla by málem vzala za své, kdyby nebyli v rychlosti přivezli vodu z panského dvora ze Šnapoušov a oheň uhasili. Vzdor tomu přece doutnivý vnitřek od dola až nahoru a ve větších větvích vyhořel, takže silných větví i vrcholku zbavená jako komín na spáleništi stála. Po čase opět se zmladila, rány ohněm způsobené se zalily, ovšem jen svrchu. Otvory od vypalených větví a prázdný vnitřek, to již navždy tak zůstane.
Když r. 1927 hnala se přes ni bouře a mimo jiné celý cíp lesa vedle lípy z kořene vyvrátila a kmeny jako sirky přelámala, odolala stará lípa tomuto náporu rozzuřeného živlu a zůstala nedotčena.
Stáří této lípy jest již zajisté úctyhodné jistě že na 200 let může se odhadnouti. Těžko věděti, sázela-li ji ruka lidská, nebo se nahodile vedle cesty ujala. Že však stojí právě na hranicích pozemků bývalých hrabat Schoenbornů a Waldsteinů, jest pravděpodobno, že byla člověkem sazena.
Několik kroků od staré lípy stojí na témž zákopu vedle cesty dvě lípy mladé. Při sázení těchto byl jsem přítomen a nemám jiného přání, než aby dospěly aspoň takového stáří jako jejich stará sousedka. Sázel je r. 1900 Josef Mašek, syn šnapoušovského hajného Františka Maška.
Na lukavickém panství bývala lípa oblíbeným stromem. Vedle cesty od Šnapoušov ku Krašavcům blíže lesa „Zlín“ zvaného stávaly u kříže dvě staré lípy. U vrat vícovského hřbitůvka stojí též dvě veliké lípy. Podobně u Vodokrta, obou Lukavic a jinde stojí vedle křížů neb soch svatých lípy.
 
 
 
K staré lípě na Barborce stojící, vztahuje se tato pověst:
 
I. Na počátku patnáctého stol. bydlel na Nebílovské tvrzi rytíř jménem Strachboj. Byl velice zlý, loupeživý a mstivý, proto žil se sousedními pány v stálem nepřátelství.
Největším nepřítelem byl mu šnapoušovský vladyka Štrubina, který se ho nebál a často mu mnohou škodu způsobil.
Jednou si zosnoval plán, dle něhož měl nebílovského řádně potrestati.
Toho času měl pán nebílovský ve své čeledi muže, kterýž se Kobza jmenoval. Tento Kobza měl v Šnapoušovech vdanou sestru za ovčáka Jirku u pana Štrubiny. Náhodou dozvěděla se co se ve hradu kutí na přepadení zámku nebílovského. I umínila si, jako rodačka nebílovská, že je o tom uvědomí, aby byli připraveni. Aby však zrada její nikým prozrazena nebyla použila k tomu tmavé noci.
 
II. Byl pošmurný listopadový den. Sněhové mraky proháněly se v nevelké výši nad zemí, tak že již ve čtyři hodiny byla tma. Kdyby byl někdo noční závoj prohlednouti mohl, byl by již o šesté hodině spatřit tlupu ozbrojených mužů v tichosti kráčeti cestou, kde teď Mrtol stojí, směrem k šnapoušovskému lesu.
Když přišli na místo, kde se teď na Barborce říká, tam u lípy, která tehdy mladý stromek byla, velel vůdce zástupu uchýliti se do lesní houštiny a očekávati věcí příštích. Zanedlouho potom slyšeli tlumené mužské hlasy. Právě když přicházeli k lípě a Štrubina chtěl něco promluviti k svému lidu, vyřítili se nebílovští a hrozné krveprolití počalo. Šnapoušovští jsouce překvapeni a nevidouce ve tmě, bili jeden do druhého. Nejdříve se dal na útěk zbrojnoš Kubáč, aby oznámil v šnapoušovském hradu co se stalo, aby v případu přepadení brániti se mohli. Nejdéle vzdorovali Chvastil a Šupina, ale i ti přemožení a se svým pánem do zajetí přišli, kde pod tvrzí ve sklepě vězněni byli.
 
III. Dlouho potom panovala ve zdejším okolí pověra, že u lípy straší duchové zbrojnošů v té půtce pobitých. Ještě as před sty lety byl v šnapoušovské myslivně lesní jménem Rajchl, vůbec Fousek zvaný. Ten jsa jednou v noci na obchůzce, viděl u lípy několik ozbrojenců sedět. Druhého dne hned ráno vydal se tam aby ono místo prohlédl ale ani nejmenší památky tam nenalezl. Od toho času vyhejbal se onomu místu a zvlášť za noci za nic na světě nebyl by kolem lípy šel. Z té příčiny jeho manželka zavěsila obrázek Panny Marie na lípu. Ještě za mé paměti byl tam obrázek který tam zavěsil hajný Václav Vacek. Jednou šel okolo lípy Josef Hofman, vůbec zvaný Pepáno Jilkojc z Netunic čp. 19 člověk mdlého rozumu a udeřil kamenem do brázku. Sklo se z rámce vysypalo, obrázek vítr odnesl a konečně i rám něcí ruka strhla.
         Od té doby je místo kde býval obraz prázdné. Pověst zde vypravovanou napsal Václav Mašek bývalý rychtář ve Vodokrtě, člověk velice pokročilý, vezme-li se v úvahu věk, ve kterém žil tj. v první polovici a na počátku druhé min. stol. Povídka tato jest psána ve slohu historických povídek Tylových a Chocholouškových. Literární ceny valné nemá ale zajímavá je pro pokus o historické spracování místních pověstí.
         Plzeňský básník Krofta dotýká se Strachboje Maškovy povídky v básni „Nebílov“.
 
Z historických pramenů; pro turisty umístěno péčí
Obce Dolní Lukavice v září 2007