Setkání s rev. MUDr. Ivanem Franklinem

Setkání s rev. MUDr. Ivanem Franklinem

O tom jak je svět malý jsem se přesvědčila při setkání s významným člověkem s velkým „Č“ v Brně. Při získávání informací o minulosti obce Dolní Lukavice s panem J. Puchtou z Dolní Lukavice jsem obdržela kontakt na člověka, který působil v 50. letech jako lékař (psychiatr) v protialkoholové léčebně na zámku v Dolní Lukavici. Domluvila jsem si schůzku a jednoho listopadového rána jsem se za panem Franklinem vypravila. Otevřít mi přišel od pohledu milý člověk s šedým plnovousem a i jeho byt na mě dýchal zvláštním kouzlem. Když jsem se rozhlédla, všude samé knihy, obrázky, fotografie, citáty. K našemu rozhovoru jsme směřovali do velké knihovny. (pozn. autorky: kde se nachází převážně cizojazyčná literatura a v zápětí jsem se dozvěděla, že pan Ivan Franklin má též pracovnu vybavenou počítačem s připojením na internet, má svůj e-mail a mobilní telefon, což je úžasné, vzhledem k jeho věku!). Už po několika minutách našeho rozhovoru jsem vypozorovala, že se jedná o velmi inteligentního člověka znalého světa, jazyků (hovoří plynně sedmi jazyky včetně esperanta), několika profesí (reverend, lékař, psychiatr, spisovatel, skladatel atd.) Jeho pestrý i těžký život by zabral několik svazků knih. Proč právě on v Dolní Lukavici? Po promoci na lékařské fakultě v Praze (Husově univerzitě) se dozvěděl o místě lékaře v Dobřanech a poté přestoupil do Dolní Lukavice, kde působil čtyři roky (1956 – 60). V té době léčebna obsahovala 150 pacientů, kteří obývali levou část zámku (z pohledu ze zámeckého parku). On bydlel v horní části levého křídla. Z jeho vyprávění jsem se dozvěděla, že nepracoval pouze na zámku, ale velmi často byl volán k pacientům do rodin ve vesnici. V jeho vzpomínkách má Dolní Lukavice tu nejhezčí barvu a snad i nejlepší místo v jeho srdci. Říká: „Lidi z Lukavice mám moc rád...“. Dolní Lukavici ještě navštívil v 90. letech a od té doby netušil co se v obci změnilo a stalo se zámkem, proto v závěru našeho rozhovoru naslouchal mému vyprávění. Působil na mě jako skromný, milý, inteligentní a dobrosrdečný člověk a především velmi vitální muž. Kdo by v osmdesáti letech skládal hudbu, psal knihy a poezii? Tímto článkem mu patří také obrovské díky za jeho čas, knihy s věnováním a ráda bych zakončila citátem: „Vzdělaní a moudří lidé byli, jsou a budou národním bohatstvím, solí země.“

Mgr. Eva Klepsová