První republika

Co se složení obyvatel týká, tak zde žili Češi a Slováci (Čechoslováci), Maďaři, Poláci, Němci a obyvatelé z Karpatské Rusi. Prvním prezidentem se stal Tomáš Garigue  Masaryk, premiérem Karel Kramář, ministrem zahraničí Edvard Beneš, financí Alois Rašín a vojenství Milan Rastislav Štefánik. Hlavním městem se stala Praha a populace činila kolem 13 miliónů obyvatel.

                Města i venkov vzkvétal po všech stránkách. Mnoho se toho postavilo. V Dolní Lukavici byl postaven pomník padlých, dokončena část nového hřbitova. Za největší akci můžeme považovat výstavbu obecního domu, který byl dokončen v roce 1932. V Krasavcích byla v roce 1927 mimo jiné vystavěna nová kovárna (č.p. 11). V Lišicích byla v roce 1926 postavena hasičská zbrojnice, o čtyři roky později zbourána stará zvonička, jež stála uprostřed návsi. Zvonek umístěn na lípu před usedlostí č.p 10 a dalšího roku již byla vybudována nová. Také se začaly stavět silnice. V roce 1919 se postavila z Dolní Lukavice do Lišic, o rok později byla dokončena cesta do Horní Lukavice. V roce 1924 byla ve Snopoušovech vybudována cesta do vršku a následně přesunuta kaplička, která nové cestě bránila.  V roce 1927 byla dokončena silnice z Lišic do Předenic.           

                Pokrok se dostal i na venkov. S tím je spojena elektrifikace. V Dolní Lukavici se prvně v pěti popisných číslech rozsvítilo 29.června 1924, o pět let později, 19. března 1929, dorazila elektřina do Krasavec (měla být dříve, ale zabránily tomu silné mrazy), v Lišicích petrolejky odložili v roce 1933 a ve Snopoušovech v roce 1938.

                Jinak to také bylo s vedením obcí.  Každá obec nynějšího celku byla tehdy samostatná s vlastním obecním úřadem, starostou a zastupiteli. V Dolní Lukavici prvního prvorepublikového starostu zastával Josef Regner, v Krasavcích Václav Hrubý (č.p. 19), v Lišicích Havel Macháček (č.p. 83) a ve Snopoušovech Jan Mařík (č.p. 17). Každá obec měla svého obecního sluhu, obecního strážníka a bubeníka. Obecním strážníkem v Dolní Lukavici v této době byl Václav Hykyš (z č.p. 64). 

                Životní úroveň rostla a s tím i počet řemesel a živností. V Dolní Lukavici bylo pět hospod: pana Uzla (č.p 60), U Bílé Růže, V Dirce (č.p. 111), Sokolovna (č.p. 13) a u Weisportů (nyní je zde dílna pana Bělonože). V roce 1926 byla v Krasavcích založena nová hospoda Petra Dědiče v č.p. 12, o rok později byla udělena hostinská živnost Josefu Tolarovi z Lišic a štamgasté nestrádali ani Snopoušovech. Tam se hospoda nacházela v č.p. 3 ("U šenkýřů") a pivo čepovali manželé Josef a Anna Kaslovi, kteří v roce 1924 hospodu rozšířili o sál.  V Dolní Lukavici byly tři pekaři - Josef Hodyc (č.p. 79), Vojtěch Fremr (č.p. 82) a později Průchovi (č.p. 95), tři řezníci: Josef Uzel (č.p. 60), Hynek Bloch (č.p. 92),  František Štefl (č.p. 108), tři kováři: Josef Kotous (č.p. 114), Josef Kalčík  (.p 52), František Topinka (č.p. 125), šest zedníků: Josef Červenka (č.p. 120), Josef Brada (č.p. 95), Jan Duchek (č.p. 72), Josef Přibáň (č.p. 36), Václav Kolena (č.p. 23), Matěj Špelina (č.p. 14), tři ševci: Josef Tykvart (č.p. 11), Josef Kůs (čp 116), Václav Špirk (č.p. 40), čtyři krejčí: Martin Hora (č.p. 33), Václav Suda (č.p. 98), Václav Kozel (č.p. 96) a Josef Kasl (č.p. 50), dva zámečníci Václav Řezníček (č.p. 3) a  Václav Červenka (č.p. 10), ale také dva havíři: Josef Jílek (č.p. 86), Martin Říha (č.p. 89), dva cihláři: Václav Komorous (č.p 127) a Václav Havlíček (č.p 120), studnař Václav Kolena (č.p. 132),  hrobník František Kott  (č.p. 65), holič Rudolf Šlouf (č.p. 131), truhlář Václav Levý (č.p. 102), zahradník Josef Česák (č.p. 137), kolář Josef Šilhánek (č.p. 67), bednář František Koskuba (č.p. 17), listonoš František Brand (č.p. 115) a mnohá další.  Vyjma řemesel, zde byly také dva obchody a dvě trafiky.

                Dobře prosperovala také lukavická škola. V době první republiky byl řídícím učitelem Václav Voltr (od roku 1917), který vedl i pamětní knihu obce a školní kroniku. Do školy docházely děti z Dolní a Horní Lukavice, Krasavců, Lišic, Hradčan a Snopoušov. Jen pro ukázku, v roce 1918 docházelo 490 dětí. Škola tehdy měla I., II., III., IV. třídu a dvě páté třídy.

                Období první republiky je charakteristické také rozmachem v kulturním životě. V Dolní Lukavici byl v roce 1919 založen Sokol, který měl svůj dramatický odbor. Se svými členy sehráli mnoho divadelních představení. Mimo jiné, Sokol pořádal bály, přednášky, mikulášské besídky, masopustní zábavy, výlety apod. V roce 1926 byl v Lišicích založen sbor dobrovolných hasičů a o rok později v Krasavcích knihovna. Nutno připomenout, že prosperovaly i ostatní spolky a sdružení jako Dělnická tělovýchovná jednota, místní osvětová komise a další.

                Zvláštní poměry však panovaly na lukavickém zámku.  Po vzniku ČSR se vše obrátilo proti hraběcí rodině ze Schönbornu, jakožto cizí šlechtě. V listopadu 1918 se před zámkem  shromáždili lidé,  začali vytloukat okna a nadávat hraběti. Ten dostal strach a druhý den časně ráno odjel se svoji rodinou  do Prahy. Zakrátko na to se do prázdného zámku nastěhoval ústav hluchoněmých z Prahy-Smíchova. Velkostatek se začal postupně rozpadat. Nejprve zaniklo ředitelství, pak důchodenský úřad. Správu velkostatku od roku 1925 spravoval jediný  zbylý lesní úřad. Na počátku 30.let zůstal Karlu Janovi Schönbornovi pouze hospodářský dvůr, pivovar, cihelna a okolní lesy. V roce 1938 zámek, dvůr, pivovar a část lesů koupil JUDr. Ferdinand Veverka, diplomat.

Eva Horová