Podzimní sběry

Na katastru našich obcí najdete kaštany, ale není jich mnoho. V Lišicích a v Krasavcích by se snad daly spočítat na prstech jedné ruky. Ve Snopoušovech je dodnes kaštanová alej. Dle pamětníků je tam proto, že kaštany se dříve vysazovaly u ovčínů. (Ovčín se nacházel přibližně v místech prostoru za KD).  V Dolní Lukavici jsou snad už jen Na Pajzovně a v zámeckém parku. Kaštany a žaludy se poprvé v lukavické škole sbíraly v roce 1905. Koncem října 1917 děti ze školy vyrazily do vícovské bažantnice, kde jich nasbíraly 52 kg. Plody žáci odevzdali lesnímu úřadu. Dle starších pamětníků víme, že se žaludy sbíraly také na Zlíně (dokládá to i dobová fotografie). V říjnu 1941 žáci nasbírali 2 pytle kaštanů o váze 67 kg, které jako dar zaslali do pražské zoologické zahrady, uvádí kronika školy.  Na podzimní sběry rádi vzpomínají pamětníci. Miloslava Hrdinová (*1940) prozradila: „Kaštany a žaludy jsme chodili se školou a řídícím učitelem Hřebcem sbírat na kraj bažantnice a na louku – nyní za kabiny na fotbalovém hřišti. Kdo nasbíral nejvíce, byl odměněn.  Jednou se mi to také podařilo a dostala jsem zubní pastu v neobvyklé červeno-oranžové plastové hranaté krabičce. Pasta se jmenovala UNRA.“Karel Hajžman (*1950) z Lišic vzpomíná: „Když jsem byl dítě, sbíral jsem s otcem žaludy a vozili jsme je do fořtovny u Snopoušov. Myslivci tím pak krmili zvěř.“Jaroslava Regnerová (*1945) z Horní Lukavice v letech 1951-1955 sbírala se svými spolužáky a paní učitelkou kaštany a žaludy v zámeckém parku, vždy odpoledne po škole. Jaroslava Peclová, rodačka ze Snopoušov dodává, že se za jejího dětství vždy na podzim sbírala také semena lip. Chodili na ně do areálu sokolovny v Dolní Lukavici. Od dalších pamětníků víme, že se tehdy sbírala i semena javoru. Václav Kvídera (*1935) z Krasavec vzpomíná. „V Krasavcích bylo v minulosti hodně kaštanů jírovců. Dva rostly před naším domem, jeden před čp. 4, další před čp. 21, poslední před Budkovými, který je tam dodnes. Stromy byly velmi košaté, každým rokem dávaly hodně kaštanů, ze kterých jsme jako děti při ručních pracích ve škole vyráběli různá zvířátka. Později tyto vzrostlé stromy začaly vadit elektrickému vedení. Byly prořezány a později poraženy.“Marie Dražská (*1939), rodačka z Lišic, vzpomíná:  „Trávila jsem volný čas u babičky ve Snopoušovech čp. 20. Zde bylo mnoho kaštanů. Dodnes se zde říká Pod Kaštany (cesta ve směru ke KD).  Vzpomínám také na staré rady babiček. Kaštan v kapse vám uleví od bolesti kloubů, když si ho dáte pod polštář, budete dobře spát.“

Mgr. Eva Horová

Děkuji všem pamětníkům!