Na co se dříve umíralo?

Hodně na infekční nemoci např. mor, cholera, tuberkulóza. Často smrtelný byl i zápal plic a spalničky. Mírně se zvyšoval počet zemřelých, u nichž byla diagnostikována nádorová onemocnění. Protože však stále osminu úmrtí klasifikovali lékaři jako „sešlost věkem“, je pravděpodobné, že onemocnění rakovinového typu bylo v populaci více, ale nebyla diagnostikována. Odpovídalo by to zvyšování počtu osob dožívajících se vyššího věku, u nichž se mohly vyskytovat některé formy maligních nádorů, lékaři nerozpoznaných. Stále takřka pětina zemřelých, převážně dětí, umírala z „vrozené slabosti“ a na „střevní katar“. U mladých žen se setkáváme i s následky těžkých porodů, muži podléhali úrazům při manipulacích s nástroji nebo dobytkem při těžbě dřeva v lese, to uvádí písmák V. J. Mašek ve svých Pamětech: „Dne 28. prosince 1829 zabil se z Lišic Škrábkovo pacholek, byl ve Vysokej na dříví..“

Když někdo zemřel, byl přivolán lékař, který sepsal lístek na ohledání mrtvoly (nebo tzv. lístek ohledací, lístek umrlčí). Na tomto lístku byla uvedena přesná hodina, minuta smrti a také přesný čas pohřbu. (Pohřeb se zpravidla konal za dva dny.) Tyto lístky byly uchovávány na každé farnosti. I pohřeb probíhal jinak než dříve. S rakví nejezdilo auto, nýbrž tzv. „umrlčí kočár“, se kterým jezdil pan Milota z Horní Lukavice

To, že dříve lidé umírali poměrně „mladí“ je známé, s postupem doby se však průměrný věk zvyšoval a stále zvyšuje. Dle statistik např. v roce 1869 byl průměrný věk u mužů pouhých 34,5 let a 37,8 let u žen, v roce 1910 61,1 let u mužů a u žen 62,2.

Mgr. Eva Klepsová