Dolní Lukavice v zimě

   Trápí vás příliš chladné počasí? Z historických záznamů se dozvídáme o počasí, příliš lepší nebylo. Např. v roce 1929 byla zima až „sibiřská“. Kolem Vánoc napadlo tolik sněhu, že spojení po silnici bylo znemožněno. Silnice musely být prohazovány, aby po nich „aspoň saně mohly jezdit[1] Auty se z Dolní Lukavice do Přeštic nedalo vůbec jezdit. S vozy obtížněji. „Když se cesty trochu projely, přišly nové vánice a cesty zasypány znova. Při tom panovaly kruté mrazy, obzvláště za jasného počasí. Poněvadž na tak kruté mrazy nebyl nikdo připraven, brzy počal se jeviti nedostatek paliva, ježto pro neschůdné cesty nedalo se palivo k nám přivážeti a na hory se vůbec nedalo jezditi. Vlaky pro nedostatek paliva jezdily jen v omezeném počtu. Nejvyšší u nás zaznamenaný mráz byl dne 11. února 1929, kdy teploměr poklesl na - 32 C. Mnoho stromů pomrzlo a zvěř na polích pomrzla neb hlady zašla.“[2] Takové počasí obyvatele sužovalo až do března. Hodně sněhu napadlo i v roce 1937: „Sněží a sněhu je už tolik, že saně dobře jedou – „je dobrá sanice“ - co od roku 1929 nebylo. Ale ptáci hynou hladem a zimou“[3] Mnoho lidí zavěšovalo krmítka pro ptáky na chráněná místa.

 

Mnozí z nás chladné počasí nemusí, ale děti si v minulosti užívaly zimních radovánek dosyta. Pan Josef Kasl, pamětník z Dolní Lukavice (*1924), vzpomíná na sáňkování z kopce od sochy sv. Petra dolů, kde se říkalo „Ve strouze“ a tekl zde potok. Nové sáňky se sestrou dostali na Vánoce od tatínka. Dost často sáňkovali i po silnici, kterou tehdy v zimě cestáři příliš často nesypali. Chodilo se i bruslit. Nejvíce dětí se vždy scházelo na rybníce zv. Sládkův. Kluci si našli nějaký zahnutý klacek, se kterým hráli hokej. Bruslilo se po celém rybníce. Taková byla 30. léta 20. století v dětských létech pana Kasla.
 
Foto: Mgr. Eva Klepsová

 

V zimním období byla pro školní děti k dispozici tzv. zimní vývařovna. V Pamětní knize Dolní Lukavice se píše: „Vzhledem ke kritickým poměrům v rodinách nezaměstnaných dělníků a řemeslníků a hospodářů ve světové krizi, usnesli se zdejší starosta a předseda místní školní rady pan Josef Kotous s  řídícím učitelem K. Beranem na tom, aby v letošní kritické zimě přidělovány byly všechny školní dítky v poledních přestávkách dobrými, teplými polévkami. …“ [4]  Také všechny občany požádali, aby darovali nějakou korunu, či suroviny na vaření. Vybrali 1 112 Kč, ½ q mouky, 166 vajec, 5, 5 kg másla, 7 pytlů brambor, 7 kg krupice, 1 kg krupičky, 2,5 kg soli, 2,5 kg rýže a zeleninu.[5] Podle rozhodnutí rodičovského sdružení při schůzi konané 10. 11. 1940 se jako v minulých letech stále konalo „zimní stravování.“ S vařením se začalo v prosinci, předtím ale byla vybrána sbírka, která vynesla 2 225 Kč na hotovosti, dále brambory, kroupy, mouku, hrách, tuk atd. Velmi často se také na zimní stravování použil výtěžek z různých kulturních akcí (např. oslavy 28. října). Záznamy o tom máme v Pamětní knize Dolní Lukavice. K vaření se ochotně přihlásilo 100 matek. Vývařovna se nacházela v domě č.p. 51 v Dolní Lukavici. Jednalo se o malý domek o 2 místnostech (dodnes stojí). Uvnitř byla kamna s plotnou, na které maminky dětí vařily. Školní děti sem chodily v 11 hodin na polévku, jak místní, tak z okolí (Hradčany, Horní Lukavice, Lišice, Snopoušovy, Krasavce, Lišice). Prostor v domku byl malý, a když se sem nahrnuly všechny děti, některé musely jíst polévku i „ve stoje“, vzpomíná na stravování Josef Kasl.

Dalším typicky zimním tématem je topení. Dříve se topilo uhlím do kamen, ale protože ho nebylo dostatek, topilo se jen za velmi studeného počasí a někdy uhlí nebylo vůbec, proto byly vyhlášeny uhelné prázdniny. To se stalo 12. prosince 1941.Ve škole byla zavedena propaganda „Šetřme palivem“ prezentována v roce 1943, přednášky si vyslechlo žactvo celé školy.

 

Mgr. Eva Klepsová

 

Děkuji za možnost nafocení předmětů panu J. Kaslovi z Dolní Lukavice

Sáně – rok výroby 1930

Brusle (které se připevnily na boty)

---