Obsah

Vánoce na počátku 50. let na lukavickém zámku

Typ: ostatní
Bylo to asi v roce 1956, a já už chodila do první třídy.

Ještě jsme bydleli ve dvou místnostech, protože Blahníkovi se zatím neodstěhovali, i když se k tomu schylovalo. Táta měl také soukromé pacienty. Byli to dvě rodiny z Františkových Lázní. Měli též děti a tak se naše rodiny spřátelili. Často jezdili za tatínkem, hlavně obě dámy. Vždy nám něco dobrého přivezly a tak jsme se  my děti na návštěvy vždy těšily. Právě na Vánoce, o kterých píši, nám přátelé nakoupili dárky, které nám naši pak dali i s dalšími dárečky pod stromeček. Byla to velká mrkací panenka s vlásky a říkala "mama". Druhý dárek byl větší hnědý medvěd, který bručel. Naši to rozdělili tak, že mně dali jako dárek panenku a Ninečce medvěda. Stromeček stál na dětském stolku a právě pod něj dali naši toho medvídka , který ležel na dalších dárcích. Panenka byla sice moc pěkná, ale já jsem na to příliš nebyla. Zato dvouletá Ninečka, když jí naši řekli, aby se podívala pod stolek, tak se pořád nakláněla a byla moc zvědavá, ale jak spatřila medvěda, tak se chudinka tak vyděsila, že začala plakat. On byl dost velký a ona se ho bála.  Naši nevěděli co udělat, tak jsem navrhla, že si medvídka vezmu, protože jsem se do něho hned zamilovala a Ninečka byla celá šťastná z mrkací panenky i když byla skoro tak velká jako ona.Druhý den jsme se dívala s maminkou do kalendáře, jaké by bylo vhodné jméno pro medvídka a líbil se mi Dušánek. Panenka se během let nějak zatoulala, ale medvídka sice celého odřeného jsme měli ještě tak před 5ti lety ve sklepní komoře, jenže se tam dostali zloději a dost věcí vzali i s Dušánkem.

                Druhá vzpomínka je z období, kdy už jsme měli celý byt a v našem dětském pokoji stál veliký strom, krásně ozdobený, mě bylo asi 8 let a Nině čtyři roky.  Naši se velmi spřátelili s Kotousovými. Tetička Boženka pracovala na poště v Dolní Lukavici a my děti jsme za ní často chodívaly. Táta měl rád různou i cizojazyčnou literaturu, a tak dost peněz z jeho platu šlo na knihy a maminka někdy neměla na to, aby nám koupila, co by chtěla nebo co bylo potřeba. Kotousovi  tu situaci znali a tak když byli pozváni k nám na Štědrý večer, tak jsme od nich dostaly skládané tmavomodré sukýnky. Já byla štěstím bez sebe, protože jsem byla malá parádnice a tak jsem si k sukýnce zkoušela hned všechny halenky a svetříky, které jsem tehdy měla. Byly to opravdu krásné Vánoce. Naši oba dobře hráli na klavír a tak se hodně hrálo a zpívalo.

Ze vzpomínek Ivy Krajíčkové zpracovala Eva Horová


Vytvořeno: 17. 12. 2018
Poslední aktualizace: 22. 5. 2019 16:40
Autor: Správce Webu