Obsah

Masopust potřinácté...

Stojím u hospody, nešťastně se rozhlížím a říkám si: „Tak to platí. Třináctka je doopravdy nešťastná, tak to není pověra! Řečeno slovy Jarky Metelky z Rychlých šípů - TO BUDE ZASE ZÁPIS DO KRONIKY!“

Je 10. února, za deset minut deset a já stojím u hospody jako ten blbec. Sama, nikde nikdo. Jen v dáli v půlce ulice se cosi zahemží u dodávky. Sláva, to je Hájenka! A mezi muzikanty vystrčilo růžky i čertisko, tedy organizátorka Eva. Vida, tak už jsme tu dvě!

Během chvilky se ale masky sešly v dostačujícím počtu a objevilo se i nějaké obecenstvo. Pravda, masek i obecenstva bylo méně než jindy, ale zato se mezi diváky objevila i koza a ovečka. Možná za to mohla zima, možná i loňská změna organizace, kdy po krátkém zahájení maškary hned odjíždějí do Lišic a tak si mnozí diváci nechají ujít zahájení a průvod doprovodí až později po vsi. Počet masek se během dne měnil, bylo jich okolo 38. Některé se připojily až později v Lukavici. Základ tvořilo „zdravé jádro" zasloužilých starých maškar. Sice jsme postrádali mnoho známých tváří, ale o to radostněji jsme uvítali novou generaci masek, tedy už děti a vnoučata těch, kteří před lety tuhle tradici v Lukavici obnovovali. Skoro polovičku masek tvořily děti a to je dobrý příslib pro budoucnost. Nejpočetněji byla zastoupena rodina Klepsovic, Rejtarovic a Popovic. Diváci mohli během dne obdivovat mistra cukráře, sličnou cukrářku, Bonbonovic rodinku, zombíka, čertovský pár, pana retro fotografa s retro aparátem, který rozdával zdařilé snímečky a na reklamace kašlal, vodnickou rodinku s malou žabičkou, čarodějnici a čarodějničku, piráta, ohnivou Španělku, malého a velkého kata, klauna, dva jednorožce, lichožrouta ponožkového, víly, slepici, Berouše (nebo Beroucha či Beroušáka?), vlka, Turka, dvorní dámu, půvabné hippie dívky... Obecenstvo určitě nepřehlédlo ani dvě dovádějící děvčátka s kočárky a s obrovskými lízátky, Macha a Šebestovou či bavorskou selku, která se družila s vodníky. Ještě jsme zapózovali pro profesionální i amatérské fotografy a mohlo se začít.

Po krátkém proslovu čertice vydal pan místostarosta Maňour klíče od Obce a zahájil tak Masopust. (Omylem jsem několikrát připočítala pajdajícího pana zastupitele k maskám, neboť jsem ho považovala za posilu české olympijské výpravy v Pchjongčchangu...) A jelo se do Lišic. Samotní Lišičtí byli zastoupeni pouhými dvěma maskami a ani obecenstva tu letos nebylo mnoho. Tak se jen pozdravit se známými, připít si a poprosit o příspěvek do kasiček. Vybrané peníze budou jako vždy použity na další kulturní akce Obce. Aby bylo vše podle předpisu, byly vydávány i speciální masopustní EET účtenky. Můžeme zaručit, že na ně vyhrajete PRD! Brzy jsme odjeli zase zpátky do Lukavice.

Tam začínal průvod opět nezvykle nad Sokolovnou a postupoval cestou dolů do vsi, zamířil na Pajzovnu, cestou se k nám přidávaly další masky, většinou menší děti v doprovodu rodičů. A opravdovou ozdobou průvodu se stal poník Hermelín, který trpělivě nosil na hřbetě tu jednu, tu druhou masku. Po cestě díky zimě i únavě „odpadly“ i další maškary a maškarky, včetně dvou nejmladších účastnic, malé čarodějničky Kačenky Veselé z Klepsovic klanu a rozkošné žabičky Terezky Plasové. I tyhle nejmenší masky si dosyta užily masopustního veselí, hudby, tance i dobrot, které připravili pohostinní Lišičáci a Lukaváci.

Celý průvod s tradičními zastávkami skončil tentokrát netradičně ve vyhřáté hospodě Chovatelna u společného oběda a tam došlo i na plány na příští Masopust. Jaký bude? Bude? Nebude? Určitě bude, vždyť ta třináctka opravdu není nešťastná! Tak ještě se sluší poděkovat skvělé Hájence, organizátorům i všem divákům za zájem, za příspěvky do pokladniček i za všechny ty dobroty, které pro maškary připravili. Tak ať se za rok zase ve zdraví sejdeme!

Blanka Zahradníková, foto Václav Živný

Stránka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Stránka