Dolnolukavické a jiné povídky

Dolnolukavické a  jiné povídky

Obec Dolní Lukavice vydala koncem června již druhou knihu, tentokrát  lehčího žánru. Jedná se o soubor 26  povídek  pod názvem Dolnolukavické a jiné povídky, autorem je ing. Jaroslav Kasl, rodák z D. Lukavice. Obálce, kterou navrhl místní malíř a grafik Milan Kasl, dominuje jeho obraz „Dolní z Horní“. V knize najdete poutavou formou napsané povídky o  lidech a místech z Dolnolukavicka a Přešticka. Tyto příběhy jsou napsány na základě skutečných událostí. Dozvíte se např., jak Pan Otec – mlynář, při  návštěvě hospody v Dirce dobře prodal fůru pilin, k zamyšlení Vás přinutí Vzpomínky sýpky kontribučenské, jedné z největších staveb v obci, proč se Horušanům říká Škalka, či proč je v Přešticích oslovení „Ty kanče“ vlastně přátelské. Na fotografiích najdou mnozí z Vás sami sebe a své vrstevníky v době před padesáti i více lety. Tři povídky jsou v knize i v anglickém a německém překladu. Kniha je k nahlédnutí a ke koupi na obecním úřadu ve vázané formě za 150,- Kč.

Pěkné počtení a  zamyšlení nad úvodními slovy autora, který letos oslavil osmdesátiny Vám přeje

                                                                                       Vítězslav Opálko, starosta obce

Než začnete číst

Podívejme se kolem sebe a sami do sebe. Dokážeme se vcítit do srdcí a duší lidí, kteří jsou kolem nás, se kterými se  stýkáme, kteří nás obklopují? Na první pohled obyčejní lidé. Ano všichni jsme lidé!

A převážně o lidech jsou Povídky dolnolukavické. Jsou to vlastně vzpomínky. Vzpomínky na ty, kteří zde žili a již odešli tam, odkud není návratu.

Proč jsou v Dolnolukavických povídkách Horušany? 

Několik čtenářů jse mě ptalo, proč jsem zařadil mezi Dolnolukavické povídky tak vzdálenou obec jako jsou Horušany.

Rád vysvětlím. Dříve skoro na každé vesnici, kde byli sedláci se pořádaly dožínky. Ne jinak tomu bylo i v Horušanech, i když zde sedláci nebyli. Protože charakter těchto dožínek byl na  každé vesnici obdobný i v Dolní Lukavici a k dožínkám v Horušanech jsem měl podklady, uvedl jsem je v povídkách. Ale nejen to. Vazby mezi Dolní Lukavicí a  Horušany jsou širší. Tak např. Paní Hranáčová pocházela z Horušan. Její syn Vojtěch se do Horušan přiženil. Paní Kaderová, která bydlela na Pajzovně byla z  Horušan. Pan Kreč si vzal dívku z Horušan. Moje manželka se narodila v  Horušanech. Dcera pana Havlíčka si vzala chlapce z Horušan. A co víc. Současná paní starostka Horušan a Soběkur paní Vítková pracovala  na OÚ a v ZŠ v Dolní Lukavici. Neznám druhou vesnici, která by měla takové vazby na Dolní Lukavici. Proto jsem považoval za správné v Dolnolukavických povídkách se o Horušanech zmínit. 

                                                                                              S pozdravem 

                                                                                             ing. Kasl Jaroslav